14
Následujtež tedy lásky, horlivì žádejte duchovních vìcí, nejvíce však, abyste prorokovali. Nebo ten, jenž mluví cizím jazykem, ne lidem mluví, ale Bohu; nebo žádný neposlouchá, ale duchem vypravuje tajemství. Kdož pak prorokuje, lidem mluví vzdìlání, i napomínání, i potìšení. Kdož mluví cizím jazykem, sám sebe vzdìlává, ale kdož prorokuje, tenꜜ církev vzdìlává. Chtìlꜜ bych pak, abyste všickni jazyky rozliènými mluvili, ale však radìji, abyste prorokovali. Nebo vìtší jest ten, jenž prorokuje, nežli ten, kdož jazyky cizími mluví, leè by také to, což mluví, vykládal, aby se vzdìlávala církev. A protož, bratøí, pøišel-li bych k vám, jazyky cizími mluvì, což vám prospìji, nebudu-liꜜ vám mluviti, buï v zjevení neb v umìní, buï v proroctví neb v uèení? Podobnì jako i bezdušné vìci, vydávající zvuk, jako píšꜜalka nebo harfa, kdyby rozdílného zvuku nevydávaly, kterak by vìdíno bylo, co se píská, anebo na harfu hrá? Ano trouba vydala-li by nejistý hlas, kdož se bude strojiti k boji? Tak i vy, nevydali-li byste jazykem svým srozumitelných slov, kterak bude rozumíno, co se mluví? Budete jen u vítr mluviti. 10 Tak mnoho, (jakž vidíme,) rozdílù hlasù jest na svìtì, a nic není bez hlasu. 11 Protož nebudu-liꜜ znáti moci hlasu, budu tomu, kterýž mluví, cizozemec, a ten, jenž mluví, bude mi také cizozemec. 12 Tak i vy, ponìvadž jste horliví milovníci duchovních vìcí, toho hledejte, abyste se k vzdìlání církve rozhojnili. 13 A protož, kdož mluví jazykem cizím, modl se, aby mohl vykládati. 14 Nebo budu-li se modliti cizím jazykem, duch mùj se toliko modlí, ale mysl má bez užitku jest. 15 Což tedy jest? Modliti se budu duchem, a modliti se budu i myslí; plésati budu duchem a plésati budu i myslí. 16 Nebo kdybys ty dobroøeèil Bohu duchem, kterakž ten, jenž prostý èlovìk jest, k tvému dobroøeèení øekne Amen, ponìvadž neví, co pravíš? 17 Nebo aè ty dobøe díky èiníš, ale jiný se nevzdìlává. 18 Dìkuji Bohu svému, že více nežli vy všickni jazyky cizími mluvím. 19 Ale v sboru radìji bych chtìl pìt slov srozumitelnì promluviti, abych také jiných pouèil, nežli deset tisícù slov jazykem neznámým. 20 Bratøí, nebuïte dìti v smyslu, ale zlostí buïte dìti, smyslem pak buïte dospìlí. 21 Psáno jest v Zákonì: Že rozliènými jazyky a cizími rty budu mluviti lidu tomuto, a anižꜜ tak mne slyšeti budou, praví Pán. 22 A tak jazykové jsou za div ne tìm, jenž vìøí, ale nevìøícím, proroctví pak ne nevìøícím, ale vìøícím. 23 A protož když by se sešla všecka církev spolu, a všickni by jazyky cizími mluvili, a vešli by tam i neuèení neb nevìøící, zdaliž neøeknou, že blázníte? 24 Ale kdyby všickni prorokovali, a všel by tam mezi nì nìkdo nevìøící nebo neuèený, pøemáhán by byl ode všech a souzen ode všech. 25 A tak tajnosti srdce jeho zjeveny budou, a on padna na tváø, klanìti se bude Bohu, vyznávaje, že jistì Bùh jest mezi vámi. 26 Což tedy bratøí? Když se scházíte, jeden každý z vás píseò má, uèení má, cizí jazyk má, zjevení má, vykládání má, všecko to budiž k vzdìlání. 27 Buïto že by kdo jazykem cizím mluvil, aꜜ se to dìje skrze dva neb nejvíce tøi, a to jeden po druhém, a jeden aꜜ vykládá. 28 Pakli by nebylo vykladaèe, nechaꜜ mlèí v shromáždìní, než sobì sám nechažꜜ mluví a Bohu. 29 Proroci pak dva nebo tøi aꜜ mluví, a jiní nechꜜ rozsuzují. 30 Pakliꜜ by jinému tu pøísedícímu zjeveno bylo, první mlè. 31 Nebo mùžete všickni, jeden po druhém, prorokovati, aby se všickni uèili a všickni se potìšovali. 32 Duchovéꜜ pak prorokù prorokùm poddáni jsou. 33 Nebo neníꜜ Bùh pùvod rùznice, ale pokoje, jakož i ve všech shromáždìních svatých uèím. 34 Ženy vaše v shromáždìních aꜜ mlèí, nebo nedopouští se jim mluviti, ale aby poddány byly, jakž i Zákon praví. 35 Pakli se chtí èemu nauèiti, doma mužù svých nechaꜜ se ptají. Nebo mrzká vìc jest ženám mluviti v shromáždìní. 36 Zdaliž jest od vás slovo Boží pošlo? Zdali k samým vám pøišlo? 37 Zdá-li se sobì kdo býti prorokem nebo duchovním, nechažꜜ pozná, co vám píši, žeꜜ jsou pøikázání Pánì. 38 Pakli kdo neví, nevìz. 39 A takž, bratøí, o to se snažte, abyste prorokovali, a jazyky cizími mluviti nezbraòujte. 40 Všecko slušnì a podle øádu aꜜ se dìje.