Jonáš
1
I stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi synu Amaty, økoucí: Vstaò, jdi do Ninive mìsta toho velikého, a volej proti nìmu; neboꜜ jest vstoupila nešlechetnost jejich pøed oblíèej mùj. Ale Jonáš vstal, aby utekl do Tarsu od tváøi Hospodinovy. A pøišed do Joppe, našel lodí, ana jde do Tarsu, a zaplativ od ní, vstoupil na ni, aby se plavil s nimi do Tarsu od tváøi Hospodinovy. Ale Hospodin vzbudil vítr veliký na moøi. I stala se bouøe veliká na moøi, až se domnívali, že se lodí ztroskoce. A bojíce se plavci, volali jeden každý k bohu svému, a vyhazovali to, což mìli na lodí, do moøe, aby sobì tím polehèili. Jonáš pak byl sešel k bokùm lodí, a položiv se, spal tvrdì. Tedy pøišed k nìmu správce lodí, øekl jemu: Což ty dìláš, ospalèe? Vstaò, volej k Bohu svému. Snad ten Bùh rozpomene se na nás, abychom nezahynuli. I øekli jeden druhému: Poïte, vrzme losy, abychom zvìdìli, pro koho to zlé pøišlo na nás. Tedy metali losy, a padl los na Jonáše. I øekli jemu: Povìz nám medle, pro koho toto zlé na nás? Jaký jest obchod tvùj, a odkud jdeš? Z které jsi zemì a z kterého národu? I øekl jim: Hebrejský jsem, a Hospodina Boha nebes, kterýž uèinil moøe i zemi, já ctím. 10 Proèež báli se ti muži bázní velikou, a dovìdìvše se muži ti, že od tváøi Hospodinovy utíká, (nebo jim byl oznámil), øekli jemu: Což jsi to uèinil? 11 Øekli ještì k nìmu: Což máme uèiniti s tebou, aby se moøe spokojilo? (Nebo moøe vždy více a více bouøilo se.) 12 Jimžto øekl: Vezmìte mne, a uvrzte mne do moøe, a utichne moøe pøed vámi; nebo já vím, že pøíèinou mou bouøe tato veliká jest proti vám. 13 Ale muži ti stateènì táhli, chtíce k bøehu pøistati, však nemohli; nebo moøe vždy více a více se bouøilo proti nim. 14 I zvolali k Hospodinu, økouce: Prosímeꜜ, ó Hospodine, abychom nezahynuli pro smrt èlovìka tohoto, aniž na nás vyhledávej krve nevinné; nebo ty, ó Hospodine, jakž chceš, tak èiníš. 15 Tedy vzavše Jonáše, uvrhli ho do moøe. I pøestalo moøe bouøiti se. 16 Proèež báli se muži ti bázní velikou Hospodina, a obìtovali obìt Hospodinu, a sliby èinili.