1 Léta tøetího kralování Balsazara krále ukázalo mi se vidìní, mnì Danielovi po onom, kteréž se mi ukázalo na poèátku. 2 I vidìl jsem u vidìní, (tehdáž pak, když jsem vidìl, byl jsem v Susan, na hradì, kterýž jest v krajinì Elam), vidìl jsem, pravím, byv u potoka Ulai. 3 A pozdvih oèí svých, vidìl jsem, a aj, u toho potoka stál skopec jeden, kterýž mìl dva rohy. A ti dva rohové byli vysocí, a však jeden vyšší než druhý, ale ten vyšší zrostl posléze. 4 Vidìl jsem skopce toho, an trkal k západu, pùlnoci a poledni, jemuž žádná šelma odolati nemohla, aniž kdo co mohl vytrhnouti z moci jeho; proèež èinil podlé vùle své, a to vìci veliké. 5 A když jsem to rozvažoval, aj, kozel pøicházel od západu na svrchek vší zemì, a žádný se ho nedotýkal na zemi, a ten kozel mìl roh znamenitý mezi oèima svýma. 6 A pøišel až k tomu skopci majícímu dva rohy, kteréhož jsem byl vidìl stojícího u potoka, a pøibìhl k nìmu v prchlivosti síly své. 7 Vidìl jsem také, an dotøel na toho skopce, a rozlítiv se proti nìmu, udeøil jej, tak že zlámal oba rohy jeho, a nebylo síly v skopci k odpírání jemu. A poraziv ho na zemi, pošlapal jej, aniž byl, kdo by vytrhl skopce z moci jeho. 8 Kozel pak velikým uèinìn jest velmi. A když se ssilil, zlámal se roh ten veliký, i zrostli znamenití ètyøi místo nìho, na ètyøi strany svìta. 9 Z tìch pak jednoho vyšel roh jeden malièký, a zrostl velmi ku poledni a východu, a k zemi Judské. 10 A zpjal se až k vojsku nebeskému, a svrhl na zemi nìkteré z vojska toho i z hvìzd, a pošlapal je. 11 Anobrž až k vojska toho knížeti zpjal se, nebo od nìho zastavena byla ustavièná obìt, a zavržen pøíbytek svatynì Boží, 12 Tak že vojsko to vydáno v pøevrácenost proti ustavièné obìti, a povrhlo pravdu na zemi, a což èinilo, šꜜastnì mu se daøilo. 13 Tedy slyšel jsem jednoho svatého mluvícího, a øekl ten svatý tomu, kterýž tajné vìci v poètu maje, mluví: Dokudž toto vidìní o obìti ustavièné, a pøevrácenost na zpuštìní pøivodící trvati bude, a svaté služby vydávány budou i vojsko v pošlapání? 14 A øekli mi: Až do dvou tisíc a tøí set veèerù a jiter, a pøijdou k obnovení svému svaté služby. 15 Stalo se pak, že když jsem já Daniel hledìl na to vidìní, a ptal jsem se na rozum jeho, aj, postavil se podlé mne na pohledìní jako muž. 16 Slyšel jsem také hlas lidský mezi Ulaiem, kterýžto zavolav, øekl: Gabrieli, vylož tomuto vidìní to. 17 I pøišel ke mnì, kdež jsem stál, a když pøišel, zhrozil jsem se, a padl jsem na tváø svou. I øekl ke mnì: Pozoruj, synu èlovìèí; nebo v èasu uloženém vidìní toto se naplní. 18 Když pak on mluvil se mnou, usnul jsem tvrdì, leže tváøí svou na zemi. I dotekl se mne, a postavil mne tu, kdež jsem byl stál, 19 A øekl: Aj, já oznámím tobì to, což se díti bude až do vykonání hnìvu toho; nebo v uloženém èasu konec bude. 20 Skopec ten, kteréhož jsi vidìl, an mìl dva rohy, jsou králové Médský a Perský. 21 Kozel pak ten chlupatý jest král Øecký, a roh ten veliký, kterýž jest mezi oèima jeho, jest král první. 22 Že pak zlámán jest, a povstali ètyøi místo nìho, ètvero království z svého národu povstane, ale ne s takovou silou. 23 Pøi dokonání pak království jejich, když na vrch vzejdou nešlechetníci, povstane král nestydatý a chytrý. 24 Jehož síla zmocní se, aèkoli ne jeho silou, tak že ku podivení hubiti bude, a šꜜastnì se mu povede, až i vše vykoná; nebo hubiti bude silné i lid svatý. 25 A obmyslností svou šꜜastnì svede lest v pøedsevzetí svém, a v srdci svém zvelebí sebe, a v èas pokoje zhubí mnohé; nadto i proti knížeti knížat se postaví, a však bez rukou potøín bude. 26 Vidìní pak to veèerní a jitøní, o nìmž povìdíno, jest jistá pravda; proèež ty zavøi to vidìní, nebo jest mnohých dnù. 27 Tedy já Daniel zchuravìl jsem, a nemocen jsem byl nìkolik dnù. Potom povstav, konal jsem povinnost od krále poruèenou, byv pøedìšen nad tím vidìním, èehož však žádný na mnì neseznal.