1 Toto praví Hospodin: Ostøíhejte soudu, a èiòte spravedlnost; nebo brzo spasení mé pøijde, a spravedlnost má zjevena bude. 2 Blahoslavený èlovìk, kterýž èiní to, a syn èlovìka, kterýž se pøídrží toho, ostøíhaje soboty, aby jí nepoškvròoval, a ostøíhaje ruky své, aby nic zlého neuèinila. 3 Nechꜜ tedy nemluví cizozemec, kterýž se pøipojuje k Hospodinu, øíkaje: Jistì odlouèil mne Hospodin od lidu svého. Též aꜜ neøíká kleštìnec: Aj, já jsem døevo suché. 4 Nebo toto praví Hospodin o kleštìncích, kteøíž by ostøíhali sobot mých, a zvolili to, což mi se líbí, a drželi smlouvu mou: 5 Že dám jim v domì svém a mezi zdmi svými místo, a jméno lepší nežli synù a dcer. Jméno vìèné dám jim, kteréž nebude vyhlazeno. 6 Cizozemce pak, kteøíž by se pøipojili k Hospodinu, aby sloužili jemu, a milovali jméno Hospodinovo, jsouce u nìho za služebníky, všecky ostøíhající soboty, aby jí nepoškvròovali, a držící smlouvu mou, 7 Ty pøivedu k hoøe svatosti své, a obveselím je v domì svém modlitebném. Zápalové jejich a obìti jejich pøíjemné mi budou na oltáøi mém; nebo dùm mùj dùm modlitby slouti bude u všech národù. 8 Pravíꜜ Panovník Hospodin, kterýž shromažïuje rozehnané Izraelovy: Ještìꜜ shromáždím k nìmu a k shromáždìným jeho. 9 Všecka zvíøata polní poïte žráti, i všecka zvíøata lesní. 10 Strážní jeho jsou slepí, všickni napoøád nic neznají, všickni jsou psi nìmí, aniž mohou štìkati; jsou ospalci, leží, milujíce døímotu. 11 Nadto jsou psi obžerní, nevìdí, kdy jsou syti; proèež sami se pasou. Neumìjí uèiti, všickni k cestám svým patøí, jeden každý k zisku svému po své stranì. 12 Poïte, naberu vína, a opojíme se nápojem opojným, a bude rovnì zítøejší jako dnešní den, nýbrž vìtší a mnohem hojnìjší.