18
Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina, økoucí: Vstaò a sejdi do domu hrnèíøova, a tam zpùsobím to, abys slyšel slova má. I sešel jsem do domu hrnèíøova, a aj, on dìlal dílo na kruzích. Když se pak zkazila nádoba v ruce hrnèíøovì, kterouž on dìlal z hliny, tehdy zase udìlal z ní nádobu jinou, jakouž se dobøe líbilo hrnèíøi udìlati. I stalo se slovo Hospodinovo ke mnì, økoucí: Zdaliž jako hrnèíø tento nemohl bych nakládati s vámi, ó dome Izraelský? dí Hospodin. Aj, jakož hlina v ruce hrnèíøe, tak jste vy v ruce mé, ó dome Izraelský. Mluvil-li bych proti národu a proti království, že je v okamžení vypléním a zkazím, i vyhubím, Však odvrátil-li by se národ ten od nešlechetnosti své, proti nìmuž bych mluvil: i já litoval bych toho zlého, kteréž jsem myslil uèiniti jemu. Zase mluvil-li bych o národu a o království, že je v okamžení vzdìlám a vštípím, 10 Však èinil-li by, což zlého jest pøed oèima mýma, neposlouchaje hlasu mého: i já litoval bych dobrodiní toho, kteréž bych øekl uèiniti jemu. 11 Protož nyní rci mužùm Judským i obyvatelùm Jeruzalémským, øka: Takto praví Hospodin: Aj, já strojím na vás zlou vìc, a obrátím na vás pohromu; navraꜜtež se již jeden každý od cesty své zlé, a polepšte cest svých i pøedsevzetí svých. 12 Kteøížto øekli: To nic, nebo za myšlénkami svými pùjdeme, a jeden každý zdání srdce svého nešlechetného vykonávati budeme. 13 Protož takto praví Hospodin: Vyptejte se nyní mezi pohany, slýchal-li kdo takové vìci? Mrzkosti veliké dopustila se panna Izraelská. 14 Zdaliž kdo pohrdá èerstvou vodou Libánskou z skály? Zdaž pohrdají vodami studenými odjinud bìžícími? 15 Lid pak mùj zapomenuvše se na mne, kadí marnosti. Nebo k úrazu je pøivodí na cestách jejich, na stezkách starobylých, chodíce stezkami cesty neprotøené, 16 Tak abych musil obrátiti zemi jejich v poušꜜ na odivu vìènou; každý, kdož by šel skrze ni, aby se užasl, a pokynul hlavou svou. 17 Vìtrem východním rozptýlím je pøed nepøítelem; høbetem a ne tváøí pohledím na nì v èas bídy jejich. 18 I øekli: Poïte a vymyslme proti Jeremiášovi nìjakou chytrost; neboꜜ nezhyne zákon od knìze, ani rada od moudrého, ani slovo od proroka. Poïte a zarazme jej jazykem, a nemìjme pozoru na žádná slova jeho. 19 Pozoruj mne, Hospodine, a slyš hlas tìch, kteøíž se vadí se mnou. 20 Zdaliž má odplacováno býti za dobré zlým, že mi jámu kopají? Rozpomeò se, že jsem se postavoval pøed oblíèejem tvým, abych se pøimlouval k jejich dobrému, a odvrátil prchlivost tvou od nich. 21 Protož dopusꜜ na syny jejich hlad, a zpùsob to, aꜜ jsou násilnì zmordování meèem, a nechꜜ jsou ženy jejich osiøelé a ovdovìlé, a muži jejich aꜜ jsou ukrutnì zmordováni, a mládenci jejich zbiti meèem v boji. 22 Nechꜜ jest slýchati køik z domù jejich, když pøivedeš na nì vojsko náhle. Nebo vykopali jámu, aby popadli mne, a osídla polékli nohám mým; 23 Ješto ty, Hospodine, povìdom jsi vší rady jejich o mém usmrcení. Nebuï milostiv nepravosti jejich, a høíchu jejich pøed tváøí svou neshlazuj, ale nechꜜ jsou k úrazu dostrèeni pøed oblíèejem tvým, a v èas prchlivosti své s nimi zacházej.