14
Po dvou pak dnech byl hod beránka a pøesnic; i hledali pøední knìží a zákoníci, kterak by jej lstivì jmouce, zamordovali. Ale pravili: Ne v svátek, aby snad nebyl rozbroj v lidu. A když byl v Betany, v domu Šimona malomocného, a sedìl za stolem, pøišla žena, mající nádobu alabastrovou masti velmi drahé, z nardového koøení. A rozbivši nádobu, vylila ji na hlavu jeho. I hnìvali se nìkteøí mezi sebou, økouce: I proè ztráta masti této stala se? Nebo mohlo jest toto prodáno býti dráže než za tøi sta penìz, a dáno býti chudým. I škøipìli zubami na ni. Ale Ježíš øekl: Nechtež jí. Proè ji rmoutíte? Dobrýꜜ jest skutek uèinila nade mnou. Však chudé máte vždycky s sebou, a když budete chtíti, mùžete jim dobøe èiniti, ale mne ne vždy míti budete. Ona což mohla, to uèinila; pøedešlaꜜ jest, aby tìla mého pomazala ku pohøebu. Amen pravím vám: Kdežkoli bude kázáno toto evangelium po všem svìtì, také i to, což uèinila tato, bude vypravováno na památku její. 10 Tedy Jidáš Iškariotský, jeden ze dvanácti, odšel k pøedním knìžím, aby ho jim zradil. 11 Oni pak uslyševše to, zradovali se, a slíbili mu peníze dáti. I hledal, kterak by ho pøíhodnì zradil. 12 Prvního pak dne pøesnic, když velikonoèní beránek zabíjín býval, økou jemu uèedlníci jeho: Kde chceš, aꜜ jdouce, pøipravíme, abys jedl beránka? 13 I poslal dva z uèedlníkù svých, a øekl jim: Jdìte do mìsta, a potkáꜜ vás èlovìk dèbán vody nesa. Jdìtež za ním. 14 A kamžkoli vejde, rcete k hospodáøi domu toho: Mistrꜜ praví: Kde jest veèeøadlo, v nìmž bych jedl beránka s uèedlníky svými? 15 A on vám ukáže veèeøadlo veliké, podlážené a pøipravené. Tu nám pøipravte. 16 I odešli uèedlníci jeho, a pøišli do mìsta, a nalezli tak, jakož jim byl povìdìl. I pøipravili beránka. 17 Když pak byl veèer, pøišel se dvanácti. 18 A když sedìli za stolem a jedli, øekl Ježíš: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí, kterýž jí se mnou. 19 A oni poèali se rmoutiti a praviti jemu jeden každý obzvláštnì: Zdali já jsem? A jiný: Zdali já? 20 On pak odpovìdìv, øekl jim: Jeden ze dvanácti, kterýž omáèí se mnou v míse. 21 Syn zajisté èlovìka jde, jakož jest psáno o nìm, ale bìda èlovìku tomu, skrze nìhož Syn èlovìka bude zrazen. Dobré by bylo jemu, aby se byl nenarodil èlovìk ten. 22 A když oni jedli, vzav Ježíš chléb, a dobroøeèiv, lámal a dával jim, øka: Vezmìte, jezte, to jest tìlo mé. 23 A vzav kalich, a díky uèiniv, dal jim. A pili z nìho všickni. 24 I øekl jim: To jest krev má nového Zákona, kteráž se za mnohé vylévá. 25 Amen pravím vám, žeꜜ již více nebudu píti z plodu vinného koøene, až do onoho dne, když jej píti budu nový v království Božím. 26 A sezpívavše písnièku, vyšli na horu Olivetskou. 27 Potom øekl jim Ježíš: Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Nebo psáno jest: Bíti budu pastýøe, a rozprchnou se ovce. 28 Ale když z mrtvých vstanu, pøedejduꜜ vás do Galilee. 29 Tedy Petr øekl jemu: Byꜜ se pak všickni zhoršili, ale já nic. 30 Øekl jemu Ježíš: Amen pravím tobì, že dnes této noci, prve než kohout po dvakrát zazpívá, tøikrát mne zapøíš. 31 On pak mnohem více mluvil: Bychꜜ pak mìl s tebou i umøíti, nezapøímꜜ tebe. A takž také i všickni mluvili. 32 I pøišli na místo, kterémuž jméno Getsemany. Tedy øekl uèedlníkùm svým: Seïtež tuto, ažꜜ se pomodlím. 33 A pojav s sebou Petra a Jakuba a Jana, poèal se lekati a velmi teskliv býti. 34 I dí jim: Smutnáꜜ jest duše má až k smrti. Poèekejtež tuto a bdìte. 35 A poodšed malièko, padl na zemi a modlil se, aby, bylo-li by možné, odešla od nìho hodina ta. 36 I øekl: Abba, Otèe, všecko jest možné tobì. Pøenes kalich tento ode mne, ale však ne, což já chci, ale co ty. 37 I pøišel k uèedlníkùm a nalezl je, ani spí. I øekl Petrovi: Šimone, spíš? Nemohl-lis jediné hodiny bdíti? 38 Bdìte a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Duchꜜ zajisté hotov jest, ale tìlo nemocno. 39 A opìt odšed, modlil se, táž slova mluvì. 40 A navrátiv se, nalezl je, ani opìt spí; nebo oèi jejich byly obtíženy; aniž vìdìli, co by jemu odpovìdìli. 41 I pøišel po tøetí, a øekl jim: Spìtež již a odpoèívejte; dostiꜜ jest. Pøišla hodina; aj, Syna èlovìka zrazují v ruce høíšných. 42 Vstaòte, pojïme. Aj, kterýž mne zrazuje, blízkoꜜ jest. 43 A hned, když on ještì mluvil, pøišel Jidáš, jenž byl jeden ze dvanácti, a s ním zástup veliký s meèi a s kyjmi, poslaných od pøedních knìží a od zákoníkù a starších. 44 Zrádce pak byl jim dal znamení, øka: Kteréhožkoli políbím, tenꜜ jest, jmìtež ho a veïte opatrnì. 45 A pøišed, hned pøistoupiv k nìmu, øekl: Mistøe, Mistøe, a políbil ho. 46 Tedy oni vztáhli naò ruce své a jali jej. 47 Jeden pak z tìch, kteøíž tu okolo stáli, vytrh meè, udeøil služebníka nejvyššího knìze, a uꜜal jemu ucho. 48 I odpovìdìv Ježíš, øekl jim: Jako na lotra vyšli jste s meèi a s kyjmi, abyste mne jali? 49 Na každý den býval jsem u vás, uèe v chrámì, a nejali jste mne. Ale toꜜ se dìje, aby se naplnila písma. 50 Tedy uèedlníci opustivše jej, všickni utekli. 51 Jeden pak mládenèek šel za ním, odín jsa rouchem lnìným po nahém tìle. I popadli jej mládenci. 52 On pak opustiv roucho, nahý utekl od nich. 53 I pøivedli Ježíše k nejvyššímu knìzi, a sešli se k nìmu všickni pøední knìží i starší i zákoníci. 54 Petr pak šel za ním zdaleka až na dvùr nejvyššího knìze; i sedìl s služebníky, zhøívaje se u ohnì. 55 Ale nejvyšší knìz i všecka ta rada hledali proti Ježíšovi svìdectví, aby jej na smrt vydali, avšak nenalezli. 56 Nebo aè mnozí køivé svìdectví mluvili proti nìmu, ale svìdectví jejich nebyla jednostejná. 57 Tedy nìkteøí povstavše, køivé svìdectví dávali proti nìmu, økouce: 58 My jsme slyšeli tohoto, že øekl: Já zboøím chrám tento rukou udìlaný, a ve tøech dnech jiný ne rukou udìlaný postavím. 59 Ale ani to jejich svìdectví nebylo jednostejné. 60 Tedy povstav nejvyšší knìz uprostøed, otázal se Ježíše, øka: Neodpovídáš nièehož, což tito na tebe svìdèí? 61 Ale on mlèel, a nic neodpovìdìl. Opìt nejvyšší knìz otázal se ho a øekl jemu: Jsi-liž ty Kristus, Syn Boha Požehnaného? 62 A Ježíš øekl: Jáꜜ jsem, a uzøíte Syna èlovìka, an sedí na pravici moci Boží, a pøichází s oblaky nebeskými. 63 Tedy nejvyšší knìz roztrh roucho své, øekl: I což ještì potøebujeme svìdkù? 64 Slyšeli jste rouhání. Co se vám zdá? Oni pak všickni odsoudili jej, že jest hoden smrti. 65 I poèali nìkteøí naò plvati, a tváø jeho zakrývati, a polièkovati, a øíkati jemu: Prorokuj nám. A služebníci kyji jej bili. 66 A když byl Petr v síni dole, pøišla jedna z dìveèek nejvyššího knìze. 67 A uzøevši Petra, an se ohøívá, a popatøivši naò, dí: I ty s Ježíšem Nazaretským byl jsi. 68 Ale on zapøel, øka: Aniž vím, ani rozumím, co ty pravíš. I vyšel ven pøed síò, a kohout zazpíval. 69 Tedy dìveèka, uzøevši jej opìt, poèala praviti tìm, kteøíž tu okolo stáli, že tento z nich jest. 70 A on opìt zapøel. A po malé chvíli opìt ti, kteøíž tu stáli, øekli Petrovi: Jistì z nich jsi, nebo i Galilejský jsi, i øeè tvá podobná jest. 71 On pak poèal se proklínati a pøisahati, pravì: Neznám èlovìka toho, o nìmž vy pravíte. 72 A hned po druhé kohout zazpíval. I rozpomenul se Petr na slovo, kteréž byl øekl jemu Ježíš: Že prve než kohout dvakrát zazpívá, tøikrát mne zapøíš. A vyšed, plakal.