1 Žalm Davidùv. Suï se, Hospodine, s tìmi, kteøíž se se mnou soudí; bojuj proti tìm, kteøíž proti mnì bojují. 2 Pochyꜜ štít a pavézu, a povstaò mi ku pomoci. 3 Vezmi i kopí, a vyjdi vstøíc tìm, kteøíž táhnou proti mnì. Rciž duši mé: Spasení tvé jáꜜ jsem. 4 Nechaꜜ se zahanbí a zapýøí ti, kteøíž hledají duše mé; zpìt aꜜ jsou obráceni a zahanbeni ti, kteøíž mi zlé obmýšlejí. 5 Aꜜ jsou jako plevy pøed vìtrem, a andìl Hospodinùv rozptylujž je. 6 Cesta jejich budiž temná a plzká, a andìl Hospodinùv stihej je. 7 Nebo jsou bez pøíèiny polékli v jámì osídlo své, bez pøíèiny vykopali jámu duši mé. 8 Pøipadniž na nì setøení, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, aꜜ je uloví; s hømotem aꜜ do ní vpadnou. 9 Duše má pak aꜜ se veselí v Hospodinu, a aꜜ raduje se v spasení jeho. 10 A tuꜜ všecky kosti mé øeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobì, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad nìj silnìjší jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilnì loupí? 11 Povstávají svìdkové lživí, a na to, o èemž nevím, dotazují se mne. 12 Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce, 13 Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se pøiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za nì èasto se modlil. 14 Jako k pøíteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval. 15 Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažïovali se proti mnì i ti nejnevážnìjší, o èemž jsem nevìdìl; utrhali mi, a nemlèeli. 16 S pokrytci, posmìvaèi, fatkáøi škøipìli na mne zuby svými. 17 Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvù jedinkou mou. 18 I budu tì oslavovati v shromáždìní velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu. 19 Nechažꜜ se nade mnou neradují ti, kteøíž bezprávnì ke mnì se nepøátelsky mají; ti, kteøíž mne nenávidí bez pøíèiny, aꜜ nemhourají oèima. 20 Neboꜜ nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí. 21 Anobrž rozdírají proti mnì ústa svá, a øíkají: Hahá, hahá, jižꜜ vidí oko naše. 22 Vidíš ty to, Hospodine, neodmlèujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne. 23 Probudiž se a prociꜜ k soudu mému, Bože mùj a Pane mùj, k obhájení pøe mé. 24 Suï mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože mùj, aꜜ se neradují nade mnou. 25 Aꜜ neøíkají v srdci svém: Mìhodìk duši naší; aꜜ neøíkají: Sehltili jsme jej. 26 Ale aꜜ se zahanbí a zapýøí všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu aꜜ jsou obleèeni ti, kteøíž se zpínají proti mnì. 27 Ti pak, kteøíž mi pøejí mé spravedlnosti, aꜜ plésají, a radují se, a aꜜ øíkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž pøeje pokoje služebníku svému. 28 I mùj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.