1 Pøednímu z kantorù žalm, Davidova píseò. 2 Na tobì pøestávati sluší, ó Bože, tebe na Sionu chváliti, a tu tobì slib vyplòovati. 3 Tu k tobì modlitbu vyslýchajícímu všeliké tìlo pøicházeti bude. 4 Mnohé nepravosti, kteréž se zmocnily nás, a pøestoupení naše ty oèistíš. 5 Blahoslavený, kohož vyvoluješ, a pøivodíš, aby obýval v síòcích tvých. Tuꜜ nasyceni budeme dobrým domu tvého, v svatyni chrámu tvého. 6 Pøedivné vìci podlé spravedlnosti nám mluvíš, Bože spasení našeho, nadìje všech konèin zemì i moøe dalekého, 7 Kterýž upevòuješ hory mocí svou, silou jsa pøepásán, 8 Kterýž skrocuješ zvuk moøe, jeèení vlnobití jeho, i bouøení se národù, 9 Tak že se báti musejí obyvatelé konèin zázrakù tvých, kteréž nastáváním jitra a veèera k plésání pøivodíš. 10 Navštìvuješ zemi a svlažuješ ji, hojnì ji obohacuješ. Potok Boží naplòován bývá vodami, i nastrojuješ obilé jejich, když ji tak spravuješ. 11 Záhony její svlažuješ, brázdy její snižuješ, dešti ji obmìkèuješ, a zrostlinám jejím požehnání dáváš. 12 Korunuješ rok dobrotivostí svou, a šlepìje tvé kropí tuèností; 13 Skropují pastvištì po pustinách, tak že i pahrbkové plésáním pøepasováni bývají. 14 Pøiodíny bývají roviny dobytkem, a údolí pøistøína obilím, tak že radostí prokøikují, a prozpìvují.