69
Pøednímu z kantorù na šošannim, žalm Davidùv. Vysvoboï mne, ó Bože, neboꜜ jsou dosáhly vody až k duši mé. Pohøížen jsem v hlubokém bahnì, v nìmž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne. Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oèi mé od ohlídání se na tì Boha svého. Více jest tìch, kteøíž mne nenávidí bez pøíèiny, než vlasù hlavy mé; zmocnili se ti, kteøíž mne vyhladiti usilují, a jsou nepøátelé moji bez mého provinìní; to, èehož jsem nevydøel, nahražovati jsem musil. Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti pøed tebou. Nechꜜ nebývají zahanbeni pøíèinou mou ti, kteøíž na tì oèekávají, Pane, Hospodine zástupù; nechꜜ nepøicházejí skrze mne k hanbì ti, kteøíž tì hledají, ó Bože Izraelský. Neboꜜ pro tebe snáším pohanìní, a stud pøikryl tváø mou. Cizí uèinìn jsem bratøím svým, a cizozemec synùm matky své, 10 Proto že horlivost domu tvého snìdla mne, a hanìní hanìjících tì na mne pøipadla. 11 Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupì obráceno. 12 Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za pøísloví. 13 Pomlouvali mne, sedíce v bránì, a písnièkou byl jsem tìm, kteøíž pili víno. 14 Já pak modlitbu svou k tobì odsílám, Hospodine, èasꜜ jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou. 15 Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohøížen; nechꜜ jsem vytržen od tìch, kteøíž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod, 16 Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavøela prohlubnì. 17 Vyslyšiž mne, Hospodine, neboꜜ jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne. 18 A neskrývej tváøi své od služebníka svého, neboꜜ mám úzkost; rychle vyslyš mne. 19 Pøibliž se k duši mé, a vyprosꜜ ji; pro nepøátely mé vykup mne. 20 Ty znáš pohanìní mé, a zahanbení mé, i potupu mou, pøed tebouꜜ jsou všickni nepøátelé moji. 21 Pohanìní potøelo srdce mé, proèež jsem byl v žalosti. Oèekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potìšiti chtìli, ale nedoèkal jsem. 22 Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluèi, a v žízni mé napájeli mne octem. 23 Budiž jim stùl jejich pøed nimi za osídlo, a pokojný zpùsob jejich místo síti. 24 Aꜜ se zatmí oèi jejich, aby vidìti nemohli, a bedra jejich k stálému pøiveï zemdlení. 25 Vylí na nì rozhnìvání své, a prchlivost hnìvu tvého aꜜ je zachvátí. 26 Budiž pøíbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, aꜜ není žádného. 27 Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zranìných tvých rozmlouvají. 28 Pøilož nepravost k nepravosti jejich, a aꜜ nepøicházejí k spravedlnosti tvé. 29 Nechꜜ jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými aꜜ nejsou zapsáni. 30 Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevøený, ale spasení tvé, ó Bože, na místì bezpeèném postaví mne. 31 I buduꜜ chváliti jméno Boží s prozpìvováním, a velebiti je s dìkováním. 32 A bude to pøíjemnìjší Hospodinu nežli vùl, neb volek rohatý s rozdìlenými kopyty. 33 To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich. 34 Neboꜜ vyslýchá chudé Hospodin, a vìzni svými nezhrzí. 35 Chvaltež ho nebesa a zemì, moøe i všeliký hmyz jejich. 36 Bùhꜜ zajisté zachová Sion, a vzdìlá mìsta Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dìdiènì obdrží. 37 Tolikéž i símì služebníkù jeho dìdiènì jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní pøebývati.