1 Dobroøeè duše má Hospodinu. Hospodine Bože mùj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl. 2 Pøiodìls se svìtlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu. 3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblakù místo vozù, a vznáší se na peøí vìtrovém. 4 Kterýž èiní posly své duchy, služebníky své oheò plápolající. 5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na vìky vìkù. 6 Propastí jako rouchem byl jsi ji pøiodìl, i nad horami stály vody. 7 K žehrání tvému rozbìhly se, pøed hømotem hromu tvého pospíšily, 8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil. 9 Meze jsi položil, aby jich nepøestupovaly, ani se navracovaly k pøikrývání zemì. 10 Kterýž vypouštíš potoky pøes údolé, aby tekli mezi horami, 11 A nápoj dávali všechnìm živoèichùm polním. Tuꜜ uhašují oslové divocí žízeò svou. 12 Pøi nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostøed ratolestí hlas svùj vydává. 13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem èinù tvých sytila se zemì. 14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potøebì èlovìku, abys tak vyvodil chléb z zemì, 15 A víno, jenž obveseluje srdce èlovìka. Èiní, aby se stkvìla tváø od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský. 16 Nasyceno bývá i døíví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil. 17 Na nichž se ptáci hnízdí, i èáp pøíbytek svùj má na jedlí. 18 Hory vysoké jsou kamsíkù, skály útoèištì králíkù. 19 Uèinil mìsíc k jistým èasùm, a slunce zná západ svùj. 20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živoèichové lesní: 21 Lvíèata øvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého. 22 Když slunce vychází, zase shromažïují se, a v doupatech svých se ukládají. 23 Èlovìk vychází ku práci své, a k dílu svému až do veèera. 24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudøe uèinil, plná jest zemì bohatství tvého. 25 V moøi pak velikém a pøeširokém, tamꜜ jsou hmyzové nesèíslní, a živoèichové malí i velicí. 26 Tuꜜ bárky pøecházejí i velryb, kteréhož jsi stvoøil, aby v nìm hrál. 27 Všecko to na tì oèekává, abys jim dával pokrm èasem svým. 28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými vìcmi. 29 Když skrýváš tváø svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svùj se navracejí. 30 Vysíláš ducha svého, a zase stvoøeni bývají, a obnovuješ tváø zemì. 31 Budiž sláva Hospodinova na vìky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých. 32 On když pohledí na zemi, anaꜜ se tøese; když se dotkne hor, anꜜ se kouøí. 33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává. 34 Libé bude pøemyšlování mé o nìm, jáꜜ rozveselím se v Hospodinu. 35 Ó by høíšníci vyhynuli z zemì, a bezbožných aby již nebylo. Dobroøeè duše má Hospodinu. Halelujah.