1Staršího nekárej, ale domlouvej [mu] jako otci, mladším jako bratrům, 2starším ženám jako matkám, mladším jako sestrám, ve vší čistotě. 3Cti vdovy, které jsou opravdovými vdovami. 4Má-li však některá vdova děti nebo vnuky, ať se [oni] učí prokazovat zbožnost předně [vůči] vlastnímu domu a odplácet [svým] rodičům; neboť to je v Božích očích dobré a vzácné. 5Ta, která je opravdová vdova (to jest osamělá), spoléhá na Boha a zůstává v prosbách a modlitbách dnem i nocí; 6ale ta, která žije požitkářsky, je mrtvá zaživa. 7Přikazuj [jim] tedy tyto věci, ať jsou bez úhony. 8Jestliže se pak někdo nestará o své vlastní a zvláště o členy [své] rodiny, zapřel víru a je horší než nevěřící. 9Za vdovu ať je počítána nejméně šedesátiletá, jež byla manželkou jednoho muže, 10osvědčená v dobrých skutcích: jestliže vychovala děti, jestliže přijímala hosty, jestliže myla nohy svatým, jestliže pomáhala souženým, jestliže se věnovala každému dobrému dílu. 11Ale odmítej [započítat] mladší vdovy, neboť když nedbají na Krista a začnou být rozpustilé, chtějí se vdávat. 12[Takové] nesou odsouzení, protože zavrhly [svou] první víru. 13Zároveň se také učí zahálet a chodit po domech; a nejen zahálet, ale také být klevetivé a všetečné a mluvit, co se nepatří. 14Proto si přeji, aby se mladší [vdovy] vdávaly, rodily děti, vedly domácnost a nedávaly protivníkovi žádnou příležitost k pomlouvání. 15Některé se už totiž uchýlily zpět k Satanovi. 16Jestliže [tedy] některý věřící muž nebo žena má [v rodině] vdovy, ať jim pomáhá, aby nebyla zatěžována církev a mohla pomoci opravdovým vdovám. 17Starší, kteří dobře vedou [sbor], ať jsou pokládáni za hodné dvojí cti, zvláště ti, kteří pracují ve slově a učení. 18Písmo totiž říká: “Mlátícímu volu nezavážeš ústa” a “Dělník [je] hoden své mzdy.” 19Obvinění proti staršímu nepřijímej, jedině na základě [výpovědi] dvou nebo tří svědků. 20Ty, kteří hřeší, kárej přede všemi, aby i ostatní měli bázeň. 21Zapřísahám [tě] před Bohem a Pánem Ježíšem Kristem a [před] vyvolenými anděly, abys tyto věci dodržoval bez předsudků a nedělal nic předpojatě. 22Na nikoho nevkládej ruce ukvapeně a neměj účast na cizích hříších; zachovávej sám sebe v čistotě. 23Nepij již [pouze] vodu, ale kvůli svému žaludku a svým častým nemocem užívej trošku vína. 24Hříchy některých lidí jsou zřejmé a předem vedou k odsouzení, [u] jiných však teprve následují. 25Právě tak jsou zřejmé i dobré skutky; a ty, [s nimiž] je tomu jinak, nemohou zůstat skryty.