1Kdybych mluvil jazyky lidí i andělů, ale neměl bych lásku, stal jsem se dunícím kovem nebo řinčícím činelem. 2A kdybych měl proroctví a rozuměl všem tajemstvím a veškerému poznání a kdybych měl všechnu víru, takže bych [i] hory přenášel, ale neměl bych lásku, nejsem nic. 3A kdybych všechen svůj majetek vynaložil na krmení [chudých] a kdybych vydal své tělo ke spálení, ale neměl bych lásku, nic mi [to] neprospěje. 4Láska je trpělivá, je dobrotivá, láska nezávidí, láska se nevychloubá [ani] nenadýmá; 5nechová se nepatřičně, nehledá svůj [prospěch], nedá se vydráždit, nemyslí na [nic] zlého; 6neraduje se z nepravosti, ale raduje se s pravdou; 7všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, všechno vydrží. 8Láska nikdy neselhává. Avšak proroctví, ta zaniknou, jazyky, ty přestanou, poznání, to bude zmařeno. 9Částečně totiž poznáváme a částečně prorokujeme, 10ale jakmile přijde to dokonalé, tehdy to, co je částečné, zanikne. 11Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, uvažoval jsem jako dítě; když jsem se však stal mužem, zanechal jsem dětinských věcí. 12Nyní totiž vidíme jako v zrcadle, zastřeně, ale potom tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám tak, jak jsem byl také [sám] poznán. 13Nyní pak zůstává víra, naděje a láska, tato trojice; ale největší z nich [je] láska.