1Zákon obsahuje [pouhý] stín budoucího dobra, ne samotný obraz skutečností. Proto nemůže týmiž neustále přinášenými každoročními oběťmi nikdy přivést k dokonalosti ty, kdo [s nimi] přicházejí. 2Cožpak by jinak nepřestaly být obětovány? Ti, kdo konají [tuto] bohoslužbu, by přece již neměli žádné vědomí hříchů, neboť [by] byli jednou [provždy] očištěni. 3Těmi [oběťmi] se ale hříchy každoročně připomínají, 4neboť je nemožné, aby krev býků a kozlů odstranila hříchy. 5Proto, když přichází na svět, říká: “Oběť ani dar sis nepřál, ale připravils mi tělo; 6zápaly ani [oběti] za hřích sis neoblíbil. 7Tehdy jsem řekl: Hle, přišel jsem ([jak] je o mně napsáno ve svitku knihy), abych konal tvou vůli, ó Bože.” 8Nejprve řekl: “Oběť ani dar, zápaly ani [oběti] za hřích” (jež se obětují podle Zákona) “sis nepřál a neoblíbil,” 9a potom dodal: “Hle, přišel jsem, abych konal tvou vůli, ó Bože.” [Tak] ruší to první, aby ustanovil druhé. 10A v této vůli jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou provždy posvěceni. 11Každý kněz stojí a denně koná bohoslužbu, [při níž] znovu a znovu obětuje tytéž oběti, které nikdy nemohou odstranit hříchy. 12Kristus však za hříchy obětoval jedinou oběť a posadil se navždy po Boží pravici. 13Od té doby čeká, až budou jeho nepřátelé položeni za podnož jeho nohou; 14neboť jedinou obětí přivedl ty, kteří jsou posvěcováni, navždy k dokonalosti. 15Svědčí nám [o tom] i Duch Svatý. Když totiž nejdříve řekl: 16“Toto [je] smlouva, kterou s nimi po těchto dnech uzavřu, praví Pán: Dám své zákony do jejich srdce a napíši je na jejich mysli,” 17[dodává:] “Na jejich hříchy a na jejich nepravosti již nikdy nevzpomenu.” 18Kde [je] tedy jejich odpuštění, [není] už žádná oběť za hříchy. 19Máme tedy, bratři, smělou důvěru k vstoupení do nejsvětější svatyně skrze Ježíšovu krev, 20tou novou a živou cestou, kterou pro nás otevřel, skrze oponu, to jest jeho tělo. 21[Máme] také velikého kněze nad Božím domem, 22a [proto] přistupme s opravdovým srdcem, v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od špatného svědomí a s tělem omytým čistou vodou. 23Držme se neochvějně vyznání [naší] naděje, neboť ten, který dal zaslíbení, [je] věrný. 24Hleďme si jedni druhých, abychom se rozněcovali v lásce a dobrých skutcích, 25a neopouštějme naše společné shromáždění, jak mají někteří ve zvyku, ale napomínejme se, a [to] tím více, čím více vidíte, že se blíží ten den. 26Jestliže totiž poté, co jsme poznali pravdu, dobrovolně hřešíme, nezůstává již žádná oběť za hříchy, 27ale nějaké hrozné očekávání soudu a oheň [jeho] horlivosti, který má pohltit nepřátele. 28Kdokoli pohrdl Mojžíšovým zákonem, na základě [výpovědi] dvou nebo tří svědků bez milosti umírá. 29Čím přísnějšího trestu si myslíte, že bude hoden ten, kdo pošlapal Božího Syna, přestal si cenit krve smlouvy, kterou byl posvěcen, a potupil Ducha milosti? 30Známe přece toho, který řekl: “Má [je] pomsta, já odplatím,” praví Pán, a znovu: “Pán bude soudit svůj lid.” 31[Je] hrozné upadnout do rukou živého Boha! 32Připomínejte si tedy dřívější dny, v nichž jste byli osvíceni a podstoupili jste mnohý zápas s utrpením, 33ať už jste byli veřejně vystavováni potupám a soužením, nebo jste se stali společníky těch, s nimiž bylo takto nakládáno. 34Zakusili jste přece spolu se mnou i vězení a s radostí jste přijali uloupení svého majetku s vědomím, že máte pro sebe lepší a trvalé vlastnictví v nebesích. 35Proto nezahazujte svou smělou důvěru, která má velikou odplatu. 36Potřebujete totiž vytrvalost, abyste vykonali Boží vůli a dosáhli zaslíbení. 37“Neboť ještě velmi, velmi krátký čas a Ten, který přichází, přijde a neopozdí se. 38Spravedlivý pak bude žít z víry; kdyby však couvl, má duše v něm nemá zalíbení.” 39My však necouváme k záhubě, ale věříme k získání duše.