1Prvního [dne] týdne pak šla Marie Magdaléna za svítání k hrobu, když byla ještě tma, a spatřila kámen odvalený od hrobu. 2Běžela tedy a přišla k Šimonu Petrovi a k druhému učedníkovi, kterého měl Ježíš rád, a řekla jim: “Pána vzali z hrobu a nevíme, kam ho položili!” 3Petr tedy vyšel, i ten druhý učedník a šli k hrobu. 4A běželi oba spolu, ale ten druhý učedník Petra předběhl a přišel k hrobu první. 5A když se naklonil [dovnitř], spatřil ležící plátna, ale nevešel [tam]. 6Tehdy přišel Šimon Petr, který šel za ním, vešel do hrobu a spatřil položená plátna 7a roušku, která byla na jeho hlavě, položenou ne s plátny, ale zvlášť svinutou na jednom místě. 8Potom tedy vešel i ten druhý učedník, který přišel k hrobu první, a uviděl a uvěřil. 9(Ještě totiž nepochopili Písmo, že [Kristus] musí vstát z mrtvých.) 10A tak ti učedníci zase odešli k sobě [domů]. 11Ale Marie stála venku u hrobu a plakala. A jak plakala, naklonila se do hrobu 12a uviděla dva sedící anděly v bílém [rouchu], jednoho u hlavy a druhého u nohou, [tam], kde leželo Ježíšovo tělo. 13Ti jí řekli: “Ženo, proč pláčeš?” Řekla jim: “Vzali mého Pána a nevím, kam ho položili.” 14A když to řekla, obrátila se zpátky a spatřila Ježíše, jak [tam] stojí, ale nevěděla, že je to Ježíš. 15Ježíš jí řekl: “Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?” Ona mu v domnění, že je [to] zahradník, řekla: “Pane, jestli jsi ho odnesl ty, řekni mi, kam jsi ho položil, a já si ho vezmu.” 16Ježíš jí řekl: “Marie!” Ona se obrátila a řekla mu: “Rabboni!” (což znamená Učiteli). 17Ježíš jí řekl: “Nedotýkej se mne, neboť jsem ještě nevystoupil ke svému Otci. Ale jdi k mým bratrům a řekni jim: ‘Vystupuji ke svému Otci a k vašemu Otci, ke svému Bohu a k vašemu Bohu.’ ” 18Marie Magdaléna [pak] přišla a oznámila učedníkům, že viděla Pána a [že] jí řekl tyto věci. 19A když byl večer téhož dne, toho prvního [dne] týdne, a [tam], kde se učedníci shromáždili, byly zavřené dveře kvůli strachu před Židy, přišel Ježíš, postavil se doprostřed a řekl jim: “Pokoj vám.” 20A když to řekl, ukázal jim své ruce i bok. A když učedníci uviděli Pána, zaradovali se. 21Ježíš jim tedy znovu řekl: “Pokoj vám. Jako mě poslal Otec, i já posílám vás.” 22A když to pověděl, dechl a řekl jim: “Přijměte Ducha Svatého. 23Komukoli odpustíte hříchy, těm jsou odpuštěny; komukoli [je] zadržíte, [těm] jsou zadrženy.” 24Tomáš zvaný Didymus, jeden z dvanácti, však nebyl s nimi, když Ježíš přišel. 25Ostatní učedníci mu říkali: “Viděli jsme Pána!” ale on jim řekl: “Dokud neuvidím stopu hřebů v jeho rukou a nestrčím svůj prst na místo hřebů a [dokud] nevložím svou ruku do jeho boku, nikdy neuvěřím.” 26A po osmi dnech byli jeho učedníci znovu uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel (a dveře byly zavřené) a postavil se doprostřed a řekl: “Pokoj vám.” 27Potom řekl Tomášovi: “Dej svůj prst sem a pohleď [na] mé ruce, vztáhni svou ruku a vlož [ji] do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.” 28A Tomáš odpověděl slovy: “Můj Pán a můj Bůh!” 29Ježíš mu řekl: “Tomáši, uvěřil jsi, protože jsi mě viděl. Blaze těm, kteří neviděli, a uvěřili.” 30Ježíš ovšem před svými učedníky udělal i mnoho jiných zázraků, které nejsou zapsány v této knize. 31Ale tyto jsou zapsány, abyste uvěřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste, když budete věřit, měli život v jeho jménu.