1Prvního [dne] týdne pak šly spolu s některými [jinými] brzy ráno k hrobu a nesly vonné [masti], které připravily. 2Nalezly však kámen odvalený od hrobu, 3a když vešly [dovnitř], nenašly tělo Pána Ježíše. 4A když nad tím byly bezradné, hle, stalo se, že se k nim postavili dva muži v zářícím rouchu. 5Ale když se ulekly a sklonily tváře k zemi, řekli jim: “Proč hledáte živého mezi mrtvými? 6Není tu, ale vstal! Vzpomeňte si, jak k vám mluvil, když byl ještě v Galileji. 7Řekl: ‘Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí a být ukřižován a třetího dne vstát [z mrtvých].’ ” 8Tehdy si vzpomněly na jeho slova, 9a když se vrátily od hrobu, oznámily to všechno těm jedenácti i všem ostatním. 10A ty, které to řekly apoštolům, byly Marie Magdaléna a Johana a Marie Jakubova a ostatní, které byly s nimi. 11Oni ale měli jejich slova za tlachání a nevěřili jim. 12Petr však vstal a běžel k hrobu, a když se naklonil [dovnitř], spatřil plátna, ležící sama. Odešel tedy a sám pro sebe se divil, co se stalo. 13A hle, dva z nich šli toho dne do vesnice jménem Emauzy, která byla vzdálená šedesát honů od Jeruzaléma, 14a hovořili spolu o tom všem, co se přihodilo. 15A když [takto] hovořili a uvažovali, stalo se, že sám Ježíš se přiblížil a šel s nimi. 16Ale jejich oči byly drženy, aby ho nepoznali. 17Řekl jim tedy: “Co [je] to za věci, o kterých spolu cestou rozmlouváte a jste smutní?” 18Jeden [z nich], jménem Kleofáš, mu odpověděl: “Ty [jsi] jediný cizinec v Jeruzalémě, že ses nedozvěděl o tom, co se tam v těchto dnech stalo?” 19A [on] jim řekl: “O čem?” Řekli mu tedy: “O Ježíši Nazaretském, který byl prorok, muž mocný ve skutku i slovu před Bohem i [přede] vším lidem; 20jak ho velekněží a naši představení vydali k odsouzení na smrt a ukřižovali ho. 21My jsme však doufali, že [to] je on, kdo má vykoupit Izrael. A k tomu všemu je to dnes už třetí den, co se to stalo. 22Ale i některé z našich žen nás ohromily. Byly ráno u hrobu, 23a když nenašly jeho tělo, přišly a říkaly, že měly dokonce vidění andělů, kteří řekli, že žije. 24Někteří z našich tedy šli ke hrobu a našli [všechno] tak, jak řekly ženy, ale jeho neviděli.” 25On jim tedy řekl: “nechápaví a srdcem pomalí věřit všemu tomu, co mluvili proroci! 26Copak Kristus nemusel vytrpět tyto věci a vejít do své slávy?” 27A počínaje od Mojžíše a všech proroků vykládal jim ve všech Písmech, co [bylo] o něm. 28Tehdy se přiblížili k vesnici, do které šli, a on naznačil, že půjde dál. 29[Oni] však na něj naléhali: “Zůstaň s námi, vždyť se už připozdívá a den se nachýlil.” A tak šel dovnitř, aby s nimi zůstal. 30A když s nimi byl za stolem, stalo se, [že] vzal chléb, požehnal, rozlomil [ho] a podával jim. 31Tehdy se jejich oči otevřely a poznali ho, ale on zmizel jejich očím. 32Tehdy řekli jeden druhému: “Copak v nás naše srdce nehořelo, když k nám mluvil po cestě a otvíral nám Písma?” 33V tu chvíli tedy vstali a vrátili se do Jeruzaléma a našli shromážděných těch jedenáct i ty, kteří byli s nimi, 34jak říkají: “Pán byl opravdu vzkříšen a ukázal se Šimonovi!” 35A oni vyprávěli, co [se stalo] na cestě a jak se jim dal poznat při lámání chleba. 36A když o tom mluvili, postavil se uprostřed nich sám Ježíš a řekl jim: “Pokoj vám.” 37Ale [oni] se vyděsili a ve strachu se domnívali, že vidí ducha. 38Řekl jim tedy: “Proč jste rozrušeni? A proč ve vašich srdcích povstávají pochybnosti? 39Pohleďte na mé ruce a mé nohy, že jsem to já. Dotkněte se mě a podívejte se: duch přece nemá maso a kosti, jako vidíte, [že] já mám.” 40A když to řekl, ukázal jim ruce i nohy. 41Když ale ještě pro radost nemohli uvěřit a divili se, řekl jim: “Máte tu něco k jídlu?” 42Podali mu tedy kus pečené ryby a plást medu. 43A on si vzal a pojedl před nimi. 44Tehdy jim řekl: “Toto [jsou] slova, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi, že se musí naplnit všechno, co je o mně napsáno v Mojžíšově zákoně, [v] Prorocích a [v] Žalmech.” 45Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmům, 46a řekl jim: “Tak je [to] napsáno a tak musel Kristus trpět a třetího dne vstát z mrtvých 47a v jeho jménu [musí] být kázáno pokání a odpuštění hříchů všem národům počínaje od Jeruzaléma. 48A vy jste toho svědkové. 49A hle, já na vás pošlu zaslíbení svého Otce. Vy však zůstaňte ve městě Jeruzalémě, dokud nebudete oblečeni mocí shůry.” 50Potom je odvedl ven, až k Betanii. [Tam] zvedl ruce a požehnal jim. 51A zatímco jim žehnal, stalo se, [že] se od nich vzdaloval a byl nesen vzhůru do nebe. 52A když se mu poklonili, vrátili se s velikou radostí do Jeruzaléma 53a byli stále v chrámu, [kde] chválili a oslavovali Boha. Amen.