1 Bratři, nechci, abyste nevěděli, že naši otcové byli všichni pod tím oblakem a všichni prošli mořem; 2 a všichni byli oblakem a mořem pokřtěni v Mojžíše; 3 a všichni jedli tentýž duchovní pokrm; 4 a všichni pili tentýž duchovní nápoj (neboť pili z duchovní skály, která šla za nimi, a ta skála byl Kristus); 5 ale ve většině z nich Bůh nenašel zalíbení, neboť byli pobiti na poušti. 6 Tyto věci se staly nám pro výstrahu, abychom nedychtili po zlých věcech, jako dychtili oni. 7 Nebuďte ani modláři, jako někteří z nich, jak je napsáno: “Lid si sedl, aby jedl a pil, a vstali, aby se bavili.” 8 Ani nesmilněme, jako někteří z nich smilnili a padlo jich v jeden den dvacet tři tisíc. 9 Ani nepokoušejme Krista, jako někteří z nich pokoušeli a byli zahubeni hady. 10 Ani nereptejte, jako někteří z nich reptali a byli zahubeni zhoubcem. 11 A toto všechno se jim stalo na výstrahu a bylo [to] zapsáno pro napomenutí nám, ke kterým dospěly konce věků. 12 Proto ať ten, kdo se domnívá, že stojí, dá pozor, aby nepadl. 13 Nezachvátilo vás [jiné] pokušení než lidské. Ale věrný [je] Bůh, který vás nenechá pokoušet nad vaše možnosti, ale způsobí se zkouškou také východisko, abyste [ji] mohli unést. 14 A proto, moji milovaní, utíkejte před modlářstvím. 15 Mluvím jako k rozumným [lidem]; sami posuďte, co říkám. 16 Kalich požehnání, který žehnáme - není [to] snad společenství Kristovy krve? Chléb, který lámeme - není [to] snad společenství Kristova těla? 17 Vždyť jsme, [ač] mnozí, jedním chlebem, jedním tělem, neboť máme všichni podíl na tom jednom chlebu. 18 Pohleďte na Izrael podle těla: nejsou snad ti, kdo jedí [z] obětí, účastníky oltáře? 19 Co tedy říkám? Že modla je něco? Anebo, že modlám obětované je něco? 20 [Říkám] spíše, že to, co obětují pohané, obětují démonům a ne Bohu. A [já] nechci, abyste byli účastníky démonů. 21 Nemůžete pít Pánův kalich i kalich démonů; nemůžete mít podíl na Pánově stolu i na stolu démonů. 22 Anebo chceme Pána popouzet k žárlivosti? Jsme snad silnější než on? 23 Všechno smím, ale ne všechno je prospěšné; všechno smím, ale ne všechno buduje. 24 Nikdo ať nehledá svůj [prospěch], ale každý [prospěch] toho druhého. 25 Jezte, cokoli se prodává na masném trhu, a na nic se kvůli svědomí nevyptávejte, 26 neboť “Pánova [je] země i její plnost.” 27 Jestliže vás někdo z nevěřících zve a [vy tam] chcete jít, jezte, cokoli vám nabídnou, a na nic se kvůli svědomí nevyptávejte. 28 Kdyby vám však někdo řekl: “Toto je obětované modlám,” nejezte kvůli tomu, kdo [vám to] oznámil, a kvůli svědomí. Vždyť “Pánova [je] země i její plnost.” 29 Nemluvím ovšem o [tvém] vlastním svědomí, ale [o svědomí] toho druhého. Vždyť proč má být moje svoboda souzena svědomím [někoho] jiného? 30 A jestliže já požívám [pokrm] s děkováním, proč mám být tupen kvůli tomu, za co vzdávám díky? 31 Ať už tedy jíte nebo pijete nebo děláte cokoli, dělejte všechno k Boží slávě. 32 Buďte bezúhonní pro Židy, pro Řeky i pro Boží církev, 33 jako se i já všem snažím líbit v každém ohledu, nehledaje vlastní užitek, ale [užitek] mnohých, aby byli spaseni.