1 Ty pak mluv, co se sluší na zdravé učení. 2 Starší muži ať jsou střídmí, počestní, rozvážní, zdraví ve víře, v lásce a v trpělivosti. 3 Podobně starší ženy ať se chovají, jak se sluší na svaté, [ať] nejsou pomlouvačné ani zotročené množstvím vína, [ať] jsou učitelkami dobrého, 4 ať učí mladé ženy, aby milovaly manžely a děti, 5 [byly] rozvážné, cudné, pečující o domácnost, laskavé, poddané svým manželům, aby Boží slovo nebylo tupeno. 6 Podobně napomínej [i] mladíky, aby byli rozvážní. 7 Ty sám buď ve všem příkladem dobrých skutků; v učení [měj] celost, vážnost, stálost. 8 [Mluv] zdravé slovo, jež nelze odsoudit, aby protivník byl zahanben a neměl, co by o vás řekl zlého. 9 Služebníky [uč], ať jsou poddáni svým pánům, ať jsou ve všem příjemní, [ať] neodmlouvají, 10 neokrádají, ale prokazují veškerou správnou věrnost, aby ve všem byli ozdobou učení našeho Spasitele Boha. 11 Boží zachraňující milost se zajisté zjevila všem lidem. 12 [Ta] nás vyučuje, abychom se zřekli bezbožnosti a světských žádostí a žili v tomto světě rozvážně, spravedlivě a zbožně, 13 v očekávání té požehnané naděje, totiž slavného příchodu našeho velikého Boha a Spasitele Ježíše Krista, 14 který dal sám sebe za nás, aby nás vykoupil z veškeré nepravosti a očistil si pro sebe svůj zvláštní lid, horlivě milující dobré skutky. 15 Toto mluv; napomínej a kárej s veškerým důrazem. Ať tebou nikdo nepohrdá.