První Samuelova
1
Byl muž nìjaký z Ramataim Zofim, s hory Efraim, jehož jméno bylo Elkána, syn Jerochama, syna Elihu, syna Tohu, syna Zuf Efratejského. A ten mìl dvì ženy, jméno jedné Anna, a jméno druhé Penenna. Mìla pak Penenna dìti, ale Anna nemìla dìtí. I chodíval muž ten z mìsta svého každého roku, aby se klanìl a obìtoval Hospodinu zástupù, do Sílo, kdež byli dva synové Elí, Ofni a Fínes, knìží Hospodinovi. Když pak pøišel den, v nìmž obìtoval Elkána, dal Penennì manželce své, a všechnìm synùm i dcerám jejím díly. Annì pak dal díl jeden výborný, nebo Annu miloval, ale Hospodin zavøel byl život její. Pøesto kormoutila ji také velmi protivnice její, toliko aby ji popouzela, proto že Hospodin zavøel byl život její. To když èiníval každého roku, a Anna též chodívala do domu Hospodinova, tak ji kormoutívala protivnice; ona pak plakávala a nic nejídala. Tedy øekl jí Elkána muž její: Anna, proè pláèeš? A proè nejíš? Proè tak truchlí srdce tvé? Zdaliž já nejsem tobì lepší nežli deset synù? Vstala tedy Anna, když pojedli v Sílo a napili se; a Elí knìz sedìl na stolici u veøeje chrámu Hospodinova. 10 Ona pak jsuci v hoøkosti srdce, modlila se Hospodinu a plakala velmi. 11 A uèinila slib, økuci: Hospodine zástupù, jestliže vzhlédneš na trápení dìvky své a rozpomeneš se na mne, a nezapomeneš na dìvku svou, ale dáš služebnici své plod pohlaví mužského: tedy dám jej tobì, Hospodine, po všecky dny života jeho, a bøitva nevejde na hlavu jeho. 12 I stalo se, když se dlouho modlila pøed Hospodinem, že Elí pozor mìl na ústa její. 13 Ale Anna mluvila v srdci svém; toliko rtové její se hýbali, hlasu pak jejího nebylo slyšeti. I domníval se Elí, že by opilá byla. 14 Protož øekl jí Elí: Dlouho-liž budeš opilá? Vystøízvìj z vína svého. 15 Odpovìdìla Anna, økuci: Nikoli, pane mùj, žena jsem ducha truchlivého, ani vína ani nápoje opojného jsem nepila, ale vylila jsem duši svou pøed Hospodinem. 16 Nepøirovnávejž dìvky své k ženì bezbožné, nebo z velikého myšlení a hoøkosti své mluvila jsem až dosavad. 17 Jíž odpovìdìl Elí, øka: Jdiž u pokoji, a Bùh Izraelský dejž tobì k prosbì tvé, zaè jsi ho prosila. 18 I øekla: Ó by nalezla dìvka tvá milost pøed oèima tvýma! Tedy odšedši žena cestou svou, pojedla, a tváø její nebyla více smutná. 19 I vstali velmi ráno, a poklonu uèinivše pøed Hospodinem, navrátili se, a pøišli do domu svého do Ramata. Poznal pak Elkána Annu manželku svou, a Hospodin rozpomenul se na ni. 20 I stalo se po vyplnìní dnù, jakž poèala Anna, že porodila syna, a nazvala jméno jeho Samuel; nebo øekla: Vyprosila jsem ho na Hospodinu. 21 Šel pak muž ten Elkána se vší èeledí svou, aby obìtoval Hospodinu obìt výroèní a slib svùj. 22 Ale Anna nešla, nebo øekla muži svému: Až odchovám dítì, tehdy povedu je, aby ukáže se pøed Hospodinem, zùstalo tam na vìky. 23 I øekl jí Elkána muž její: Uèiò, cožꜜ se dobrého vidí, zùstaò, dokudž neodchováš jeho. Ó by toliko utvrdil Hospodin slovo své! A tak zùstala žena, a krmila syna svého, až jej i odchovala. 24 Potom, když ho odchovala, vedla jej s sebou, se tømi volky a jednou efi mouky a nádobou vína, i uvedla jej do domu Hospodinova v Sílo; dítì pak ještì bylo malé. 25 Tedy zabili volka a pøivedli dítì k Elí. 26 Ona pak øekla: Poslyš mne, pane mùj. Jako jest živa duše tvá, pane mùj, já jsem žena ta, kteráž jsem stála tuto s tebou, modleci se Hospodinu. 27 Za toto dítì jsem prosila, a dal mi Hospodin k prosbì mé to, èehož jsem prosila od nìho. 28 Protož já také oddávám jej Hospodinu; po všecky dny, v nichž živ bude, oddanýꜜ jest Hospodinu. A uèinil tu poklonu Hospodinu.