13
Bych jazyky lidskými mluvil i andìlskými, a lásky kdybych nemìl, uèinìn jsem jako mìï zvuèící anebo zvonec znìjící. A bychꜜ mìl proroctví, a znal všecka tajemství, i všelikého umìní došel, a kdybych mìl tak velikou víru, že bych hory pøenášel, lásky pak kdybych nemìl, nic nejsem. A kdybych vynaložil na pokrmy chudých všecken statek svùj, a bych vydal tìlo své k spálení, a lásky bych jen nemìl, nic mi to neprospívá. Láska trpìlivá jest, dobrotivá jest, láska nezávidí, láska není všeteèná, nenadýmá se. V nic neslušného se nevydává, nehledá svých vìcí, nezpouzí se, neobmýšlí zlého. Neraduje se z nepravosti, ale spolu raduje se pravdì. Všecko snáší, všemu vìøí, všeho se nadìje, všeho trpìlivì èeká. Láska nikdy nevypadá, aèkoli proroctví pøestanou, i jazykové utichnou, i uèení v nic pøijde. Z èástky zajisté poznáváme a z èástky prorokujeme. 10 Ale jakžꜜ by pøišlo dokonalé, tehdyꜜ to, což jest z èástky, vyhlazeno bude. 11 Dokudž jsem byl dítì, mluvil jsem jako dítì, myslil jsem jako dítì, smýšlel jsem jako dítì, ale když jsem uèinìn muž, opustil jsem dìtinské vìci. 12 Nyní zajisté vidíme v zrcadle a skrze podobenství, ale tehdáž tváøí v tváø. Nyní poznávám z èástky, ale tehdy poznám, tak jakž i známostí obdaøen budu. 13 Nyní pak zùstává víra, nadìje, láska, to tré, ale nejvìtší z nich jestiꜜ láska.