1 Známoꜜ vám pak èiním, bratøí, evangelium, kteréž jsem zvìstoval vám, kteréž jste i pøijali, v nìmž i stojíte, 2 Skrze kteréž i spasení béøete, kterak kázal jsem vám, pamatujete-li, leè byste nadarmo uvìøili. 3 Vydal jsem zajisté vám nejprve to, což jsem i vzal, že Kristus umøel za høíchy naše podle Písem, 4 A že jest pohøben a že vstal z mrtvých tøetího dne podle Písem. 5 A že vidín jest od Petra, potom od dvanácti. 6 Potom vidín více než od pìti set bratøí spolu, z nichžto mnozí ještì živi jsou až dosavad, a nìkteøí již zesnuli. 7 Potom vidín jest od Jakuba, potom ode všech apoštolù. 8 Nejposléze pak ze všech, jakožto nedochùdèeti, ukázal se i mnì. 9 Nebo já jsem nejmenší z apoštolù, kterýž nejsem hoden slouti apoštol, protože jsem se protivil církvi Boží. 10 Ale milostí Boží jsem to, což jsem, a milost jeho mnì uèinìná daremná nebyla, ale hojnìji nežli oni všickni pracoval jsem, avšak ne já, ale milost Boží, kteráž se mnou jest. 11 Protož i já i oni tak kážeme, a tak jste uvìøili. 12 Ponìvadž se pak káže o Kristu, že jest z mrtvých vstal, kterakž nìkteøí mezi vámi praví, že by nebylo z mrtvých vstání? 13 Nebo není-liꜜ z mrtvých vstání, anižꜜ jest Kristus z mrtvých vstal. 14 A nevstal-liꜜ jest z mrtvých Kristus, tedyꜜ jest daremné kázaní naše, a daremnáꜜ jest i víra vaše. 15 A byli bychom nalezeni i køiví svìdkové Boží; nebo vydali jsme svìdectví o Bohu, že vzkøísil z mrtvých Krista. Kteréhož nevzkøísil, (totiž) jestliže mrtví z mrtvých nevstávají. 16 Nebo jestližeꜜ mrtví z mrtvých nevstávají, anižꜜ jest Kristus vstal. 17 A nevstal-liꜜ jest z mrtvých Kristus, marná jest víra vaše, ještì jste v høíších vašich. 18 A takꜜ i ti, kteøíž zesnuli v Kristu, zahynuli. 19 Jestližeꜜ pak v tomto životì toliko nadìji máme v Kristu, nejbídnìjší jsme ze všech lidí. 20 Ale vstalꜜ jest z mrtvých Kristus, prvotiny tìch, jenž zesnuli. 21 Nebo ponìvadž skrze èlovìka smrt, také i skrze èlovìka vzkøíšení z mrtvých. 22 Nebo jakož v Adamovi všickni umírají, tak i skrze Krista všickni obživeni budou. 23 Ale jeden každý v svém poøádku: Prvotiny Kristus, potom ti, kteøíž jsou Kristovi, v pøíští jeho. 24 Potom bude konec, když vzdá království Bohu a Otci, když vyprázdní všeliké knížatstvo, i všelikou vrchnost i moc. 25 Nebo musíꜜ to býti, aby on kraloval, dokudž nepoloží všech nepøátel pod nohy jeho. 26 Nejposlednìjší pak nepøítel zahlazen bude smrt. 27 Nebo všecky vìci poddal pod nohy jeho. Když pak praví, že všecky vìci poddány jsou jemu, zjevnéꜜ jest, že kromì toho, kterýž jemu poddal všecko. 28 A když poddáno jemu bude všecko, tedy i on Syn poddá se tomu, kterýž jemu poddati má všecko, aby byl Bùh všecko ve všech. 29 Sic jinak co èiní ti, kteøíž se køtí za mrtvé? Nevstávají-liꜜ mrtví z mrtvých, i proè se køtí za mrtvé? 30 Proè i my nebezpeèenství trpíme každé hodiny? 31 Na každý den umírám, skrze slávu naši, kterouž mám v Kristu Ježíši Pánu našem. 32 Jestližeꜜ jsem obyèejem jiných lidí bojoval s šelmami v Efezu, co mi to prospìje, nevstanou-liꜜ mrtví? Tedy jezme a pijme, nebo zítra zemøeme. 33 Nedejte se svoditi. Porušujíꜜ dobré obyèeje zlá rozmlouvání. 34 Prociꜜte k konání spravedlnosti, a nehøešte. Nebo nìkteøí ještì neznají Boha; k zahanbení vašemu toto mluvím. 35 Ale øekne nìkdo: Kterakž pak vstanou mrtví? A v jakém tìle pøijdou? 36 Ó nemoudrý, však to, což rozsíváš, nebývá obživeno, leè umøe. 37 A což rozsíváš, ne to tìlo, kteréž potom zroste, rozsíváš, ale holé zrno, jaké se trefí, pšenice nebo kteréžkoli jiné. 38 Bùh pak dává jemu tìlo, jakž ráèí, a jednomu každému z tìch semen jeho vlastní tìlo. 39 Ne každé tìlo jest jednostejné tìlo, ale jiné zajisté tìlo lidské, jiné tìlo hovadí, jiné pak rybí, a jiné ptaèí. 40 A jsou tìla nebeská, a jsou tìla zemská, ale jináꜜ jest sláva nebeských, a jiná zemských, 41 Jiná sláva slunce, a jiná mìsíce, a jiná sláva hvìzd; nebo hvìzda od hvìzdy dìlí se v slávì. 42 Tak i vzkøíšení z mrtvých. Rozsívá se tìlo porušitelné, vstane neporušitelné; 43 Rozsívá se neslièné, vstane slavné; rozsívá se nemocné, vstane mocné; 44 Rozsívá se tìlo tìlesné, vstane tìlo duchovní. Jest tìlo tìlesné, jest také i duchovní tìlo. 45 Takꜜ i psáno jest: Uèinìn jest první èlovìk Adam v duši živou, ale poslední Adam v ducha obživujícího. 46 Však ne nejprve duchovní, ale tìlesné, potom pak duchovní. 47 První èlovìk byl z zemì zemský, druhý èlovìk jest sám Pán s nebe. 48 Jakýž jest ten zemský, takoví jsou i zemští, a jakýž ten nebeský, takovíž budou také i nebeští. 49 A jakož jsme nesli obraz zemského, takꜜ poneseme obraz i nebeského. 50 Totoꜜ pak pravím, bratøí: Že tìlo a krev království Božího dìdictví nedosáhnou, aniž porušitelnost neporušitelnosti dìdiènì obdrží. 51 Aj, tajemství vám pravím: Ne všickni zajisté zesneme, ale všickni promìnìni budeme, hned pojednou, v okamžení, k zatroubení poslednímu. 52 Neboꜜ zatroubí, a mrtví vstanou neporušitelní, a my promìnìni budeme. 53 Musí zajisté toto porušitelné tìlo obléci neporušitelnost, a smrtelné toto obléci nesmrtelnost. 54 A když porušitelné toto tìlo obleèe neporušitelnost, a smrtelné toto obleèe nesmrtelnost, tehdy se naplní øeè, kteráž napsána jest: Pohlcena jest smrt v vítìzství. 55 Kde jest, ó smrti, osten tvùj? Kde jest, ó peklo, vítìzství tvé? 56 Osten pak smrti jestiꜜ høích, a moc høícha jest Zákon. 57 Ale Bohu díka, kterýž dal nám vítìzství skrze Pána našeho Jezukrista. 58 Protož, bratøí moji milí, stálí buïte a nepohnutelní, rozhojòujíce se v díle Pánì vždycky, vìdouce, že práce vaše není daremná v Pánu.