3
Spøíznil se pak Šalomoun s Faraonem králem Egyptským, nebo pojal dceru Faraonovu a uvedl ji do mìsta Davidova, dokudž nedostavìl domu svého, a domu Hospodinova i zdi Jeruzalémské vùkol. Toliko lid obìtoval na výsostech, proto že nebyl vystaven dùm jménu Hospodinovu až do tìch dnù. Nebo miloval Šalomoun Hospodina, chodì v pøikázaních Davida otce svého, a toliko na tìch výsostech obìtoval a kadil. Protož šel král do Gabaon, aby tam obìtoval; ta výsost zajisté byla nejvìtší. Tisíc obìtí zápalných obìtoval Šalomoun na tom oltáøi. Ukázal se pak Hospodin v Gabaon Šalomounovi ve snách noci té, a øekl Bùh: Žádej zaèkoli, a dám tobì. I øekl Šalomoun: Ty jsi uèinil s služebníkem svým Davidem, otcem mým, milosrdenství veliké, když chodil pøed tebou v pravdì a v spravedlnosti, a v upøímnosti srdce stál pøi tobì. Ovšem zachoval jsi jemu zvláštní toto milosrdenství, že jsi dal jemu syna, kterýž by sedìl na stolici jeho, jakž se to dnes vidí. Aèkoli pak nyní, ó Hospodine Bože mùj, ty jsi ustanovil služebníka svého králem místo Davida otce mého, já však jsa velmi mladý, neumím vycházeti ani vcházeti. Služebník, pravím, tvùj jest u prostøed lidu tvého, kterýž jsi vyvolil, lidu velikého, kterýž nemùže ani seèten ani sepsán býti pro množství. Dejž tedy služebníku svému srdce rozumné, aby soudil lid tvùj, a aby rozeznal mezi dobrým a zlým; nebo kdo bude moci souditi tento lid tvùj tak mnohý? 10 I líbilo se to Hospodinu, že žádal Šalomoun za tu vìc. 11 A øekl jemu Bùh: Proto že jsi žádal vìci takové, a neprosils sobì za dlouhý vìk, aniž jsi žádal sobì bohatství, aniž jsi žádal bezživotí nepøátel svých, ale žádal jsi sobì rozumnosti, abys slýchati umìl rozepøe, 12 Aj, uèinil jsem vedlé øeèi tvé, aj, dalꜜ jsem srdce moudré a rozumné, tak že rovného tobì nebylo pøed tebou, ani po tobì aby nepovstal rovný tobì. 13 K tomu i to, zaèež jsi nežádal, dal jsem tobì, totiž bohatství a slávu, tak aby nebylo rovného tobì žádného mezi králi po všecky dny tvé. 14 Pøes to jestliže choditi budeš po cestách mých, ostøíhaje ustanovení mých a pøikázaní mých, jako chodil David otec tvùj, prodlím i dnù tvých. 15 A když procítil Šalomoun, a aj, byl sen. I pøišel do Jeruzaléma a stál pøed truhlou smlouvy Hospodinovy, a obìtoval obìti zápalné a obìti pokojné; udìlal také hody všechnìm služebníkùm svým. 16 Tedy pøišly dvì ženy hokynì k králi, a stály pøed ním. 17 I øekla jedna z tìch žen: Prosím, pane mùj, já a žena tato bydlíme v jednom domì. I porodila jsem u ní v témž domì. 18 Potom stalo se dne tøetího po porodu mém, že porodila také žena tato, a byly jsme spolu. Nebylo žádného cizího s námi v domì, kromì nás dvou v témž domì. 19 Umøel pak syn ženy této v noci, nebo spìci, udávila ho. 20 A vstavši o pùl noci, vzala syna mého ode mne, když spala služebnice tvá, a položila jej v lùnu svém, a syna svého mrtvého položila do lùna mého. 21 Ale když jsem vstala ráno, abych pøikojila syna svého, a aj, mrtvý. Na kteréhož když jsem ráno pilnìji pohledìla, a aj, nebyl syn mùj, kteréhož jsem porodila. 22 I øekla žena druhá: Není tak, ale syn mùj jest ten živý, a ten mrtvý jest syn tvùj. Ona pak øekla: Nikoli, ale syn tvùj jest ten mrtvý, a syn mùj jest ten živý. A tak se hádaly pøed králem. 23 I øekl král: Tato praví: Ten živý jest syn mùj, a syn tvùj jest ten mrtvý. Tato zase praví: Neníꜜ tak, ale syn tvùj jest ten mrtvý, a syn mùj jest ten živý. 24 Protož øekl král: Pøineste mi meè. I pøinesli meè pøed krále. 25 Tedy øekl král: Rozetnìte to dítì živé na dvé, a dejte jednu polovici jedné, a polovici druhou druhé. 26 Ale žena, jejíž syn byl ten, kterýž živ zùstal, mluvila králi, (nebo pohnula se støeva její nad synem jejím), a øekla: Prosím, pane mùj, dejte jí nemluvòátko to živé, a nikoli nezabijejte ho. Druhá pak øekla: Nechꜜ není ani mnì ani tobì, rozetnìte. 27 K èemuž odpovídaje král, øekl: Dejtež této dítì to živé, a nikoli nezabijejte ho, onaꜜ jest matka jeho. 28 Tedy uslyšavše všickni Izraelští soud tento, kterýž vynesl král, báli se krále; nebo vidìli, že moudrost Boží jest v srdci jeho k vykonávání soudu.