21
Stalo se pak po tìch vìcech, mìl Nábot Jezreelský vinici, kteráž byla v Jezreel podlé paláce Achaba krále Samaøského. I mluvil Achab k Nábotovi, øka: Dej mi vinici svou, aꜜ ji mám místo zahrady k zelinám, ponìvadž jest blízko podlé domu mého, a dámꜜ za ni vinici lepší, než ta jest, aneb jestližeꜜ se vidí, dámꜜ støíbra cenu její. Odpovìdìl Nábot Achabovi: Nedejž mi toho Hospodin, abych mìl dáti dìdictví otcù mých tobì. Tedy pøišel Achab do domu svého, smutný jsa a hnìvaje se pro øeè, kterouž mluvil jemu Nábot Jezreelský, øka: Nedám tobì dìdictví otcù svých. I lehl na lùžko své, a odvrátiv tváø svou, ani chleba nejedl. V tom pøišedši k nìmu Jezábel žena jeho, øekla jemu: Proè tak smutný jest duch tvùj, že ani nejíš chleba? Kterýž odpovìdìl jí: Proto že jsem mluvil s Nábotem Jezreelským, a øekl jsem jemu: Dej mi vinici svou za peníze, aneb jestliže radìji chceš, dámꜜ jinou vinici za ni. On pak odpovìdìl: Nedám tobì své vinice. I øekla mu Jezábel žena jeho: Takliž bys ty nyní spravoval království Izraelské? Vstaò, pojez chleba a buï dobré mysli, já tobì dám vinici Nábota Jezreelského. Zatím napsala list jménem Achabovým, kterýž zapeèetila jeho peèetí, a poslala ten list k starším a pøedním mìsta jeho, spoluobyvatelùm Nábotovým. Napsala pak v tom listu takto: Vyhlaste pùst, a posaïte Nábota mezi pøedními z lidu, 10 A postavte dva muže nešlechetné proti nìmu, kteøíž by svìdèili na nìj, økouce: Zloøeèil jsi Bohu a králi. Potom vyveïte ho a ukamenujte jej, aꜜ umøe. 11 Uèinili tedy muži mìsta toho, starší a pøední, kteøíž bydlili v mìstì jeho, jakž rozkázala jim Jezábel, tak jakž psáno bylo v listu, kterýž jim byla poslala. 12 Vyhlásili pùst, a posadili Nábota mezi pøedními z lidu. 13 Potom pøišli ti dva muži nešlechetní, a posadivše se naproti nìmu, svìdèili proti nìmu muži ti nešlechetní, proti Nábotovi pøed lidem, økouce: Zloøeèil Nábot Bohu a králi. I vyvedli ho za mìsto a kamenovali jej, až umøel. 14 A poslali k Jezábel, økouce: Ukamenovánꜜ jest Nábot a umøel. 15 I stalo se, jakž uslyšela Jezábel, že by ukamenován byl Nábot, a že by umøel, øekla Achabovi: Vstaò, vládni vinicí Nábota Jezreelského, kteréžꜜ nechtìl dáti za peníze; neboꜜ není živ Nábot, ale umøel. 16 A tak uslyšev Achab, že by umøel Nábot, vstal, aby šel do vinice Nábota Jezreelského, a aby ji ujal. 17 Tedy stala se øeè Hospodinova k Eliášovi Tesbitskému, økoucí: 18 Vstana, vyjdi vstøíc Achabovi králi Izraelskému, kterýž bydlí v Samaøí, a hle, jest na vinici Nábotovì, do níž všel, aby ji ujal. 19 A mluviti budeš k nìmu tìmito slovy: Takto praví Hospodin: Zdaliž jsi nezabil, ano sobì i nepøivlastnil? Mluv tedy k nìmu, øka: Takto praví Hospodin: Proto že lízali psi krev Nábotovu, i tvou krev také lízati budou. 20 I øekl Achab Eliášovi: Což jsi mne našel, nepøíteli mùj? Kterýž odpovìdìl: Našel, nebo jsi prodal se, abys èinil to, což zlého jest pøed oblíèejem Hospodinovým. 21 Aj, já uvedu na tebe zlé, a odejmu potomky tvé, a vypléním z domu Achabova moèícího na stìnu, i zajatého i zanechaného v Izraeli. 22 A uèiním s domem tvým jako s domem Jeroboáma syna Nebatova, a jako s domem Bázy syna Achiášova, pro zdráždìní, kterýmž jsi mne popudil, a že jsi k høešení pøivodil Izraele. 23 Ano i proti Jezábel mluvil Hospodin, øka: Psi žráti budou Jezábel mezi zdmi Jezreelskými. 24 Toho, kdož umøe z domu Achabova v mìstì, psi žráti budou, a kdož umøe na poli, ptáci nebeští jísti budou. 25 Nebo nebylo podobného Achabovi, kterýž by se prodal, aby èinil to, což zlého jest pøed oblíèejem Hospodinovým, proto že ho ponoukala Jezábel žena jeho. 26 Dopouštìl se zajisté vìcí velmi ohavných, následuje modl vedlé všeho toho, èehož se dopouštìli Amorejští, kteréž vyplénil Hospodin od tváøi synù Izraelských. 27 I stalo se, když uslyšel Achab slova tato, že roztrhl roucho své, a vzav žíni na tìlo své, postil se a léhal na pytli, a chodil krotce. 28 Tedy stala se øeè Hospodinova k Eliášovi Tesbitskému, økoucí: 29 Vidìl-lis, jak se ponížil Achab pøed tváøí mou? Ponìvadž se tak ponížil pøed tváøí mou, neuvedu toho zlého za dnù jeho, ale za dnù syna jeho uvedu to zlé na dùm jeho.