22
Nebylo pak za tøi léta války mezi Syrskými a Izraelskými. I stalo se léta tøetího, pøijel Jozafat král Judský k králi Izraelskému. Mluvil pak byl král Izraelský služebníkùm svým: Víte-li, že naše bylo Rámot Galád, a my zanedbáváme vzíti ho zase z moci krále Syrského? Proèež øekl Jozafatovi: Potáhneš-li se mnou na vojnu proti Rámot Galád? Odpovìdìl Jozafat králi Izraelskému: Jako jsem já, tak jsi ty, jako lid mùj, tak lid tvùj, jako koni moji, tak koni tvoji. Øekl také Jozafat králi Izraelskému: Vzeptej se dnes medle na slovo Hospodinovo. I shromáždil král Izraelský prorokù okolo ètyø set mužù a øekl jim: Mám-li táhnouti na vojnu proti Rámot Galád, èi tak nechati? I øekli: Táhni, nebo dá je Pán v ruku krále. Tedy øekl Jozafat: Což není zde již žádného proroka Hospodinova, abychom se ho zeptali? Na to øekl král Izraelský Jozafatovi: Ještìꜜ jest muž jeden, skrze nìhož bychom se mohli poraditi s Hospodinem, ale já ho nenávidím, proto že mi dobrého neprorokuje, než zlé, Micheáš syn Jemlùv. Ale Jozafat øekl: Nechꜜ tak nemluví král. Protož povolav král Izraelský komorníka jednoho, øekl: Pøiveï sem rychle Micheáše syna Jemlova. 10 (Mezi tím král Izraelský a Jozafat král Judský, jeden každý na stolici své, odìní jsouce rouchem, sedìli v placu u vrat brány Samaøské, a všickni proroci prorokovali pøed nimi. 11 Sedechiáš pak syn Kenanùv udìlal sobì byl rohy železné a øekl: Takto praví Hospodin: Tìmito trkati budeš Syrské, dokudž nepohubíš jich. 12 Takž podobnì i jiní všickni proroci prorokovali, økouce: Jeï do Rámot Galád, a šꜜastnìꜜ se povede; nebo dá je Hospodin v ruku královu.) 13 V tom posel ten, kterýž šel, aby zavolal Micheáše, mluvil jemu, øka: Aj, nyní slova prorokù jednìmi ústy pøedpovídají dobré vìci králi. Medle, buï øeè tvá jako øeè kterého z nich, a mluv dobré vìci. 14 Tedy øekl Micheáš: Živꜜ jest Hospodin, že což mi koli øekne Hospodin, to mluviti budu. 15 A když pøišel k králi, øekl jemu král: Micheáši, máme-li jeti na vojnu proti Rámot Galád, èi tak nechati? Kterýž øekl jemu: Jeï a šꜜastnìꜜ se povede, nebo dá je Hospodin v ruku krále. 16 I øekl jemu král: I kolikrátž tì mám pøísahou zavazovati, abys mi nemluvil než pravdu ve jménu Hospodinovu? 17 Protož øekl: Vidìl jsem všecken lid Izraelský rozptýlený po horách jako ovce, kteréž nemají pastýøe; nebo øekl Hospodin: Nemají pána tito, navraꜜ se jeden každý do domu svého v pokoji. 18 I øekl král Izraelský Jozafatovi: Zdaližꜜ jsem neøekl, že mi nebude prorokovati dobrého, ale zlé? 19 Øekl dále: Z té pøíèiny slyš slovo Hospodinovo: Vidìl jsem Hospodina sedícího na stolici své, a všecko vojsko nebeské stojící po pravici jeho i po levici jeho. 20 I øekl Hospodin: Kdo oklamá Achaba, aby vytáhl a padl u Rámot Galád? A když pravil ten toto, a jiný pravil jiné, 21 Tožꜜ vyšel jakýsi duch, a postaviv se pøed Hospodinem, øekl: Já ho oklamám. Hospodin pak øekl jemu: Jakým zpùsobem? 22 Odpovìdìl: Vyjdu a budu duchem lživým v ústech všech prorokù jeho. Kterýžto øekl: Oklamáš a dovedeš toho; vyjdiž a uèiò tak. 23 Protož, aj, jižtì dal Hospodin ducha lživého v ústa všech prorokù tvých tìchto, ješto však Hospodin mluvil zlé proti tobì. 24 Tedy pøistoupiv Sedechiáš syn Kenanùv, dal Micheášovi polièek a øekl: Kudyže odšel duch Hospodinùv ode mne, aby mluvil tobì? 25 Odpovìdìl Micheáš: Aj, uzøíš v ten den, když vejdeš do nejtajnìjšího pokoje, abys se skryl. 26 I øekl král Izraelský: Jmi Micheáše, a doveï ho k Amonovi knížeti mìsta, a k Joasovi synu královu. 27 A øekneš: Takto praví král: Dejte tohoto do žaláøe, a dávejte mu jísti malièko chleba a malièko vody, dokudž se nenavrátím v pokoji. 28 Ale Micheáš øekl: Jestliže ty se navrátíš v pokoji, tedyꜜ nemluvil skrze mne Hospodin. Pøes to øekl: Slyštež to všickni lidé! 29 A tak táhl král Izraelský, a Jozafat král Judský proti Rámot Galád. 30 I øekl král Izraelský Jozafatovi: Zmìním já se, když pùjdu k bitvì, ale ty oblec se v roucho své. I zmìnil se král Izraelský a jel k bitvì. 31 Král pak Syrský pøikázal tøidcíti dvìma svým hejtmanùm nad vozy, a øekl: Nebojujte proti malému ani proti velikému, než proti samému králi Izraelskému. 32 I stalo se, když uzøeli hejtmané nad vozy Jozafata, øekli: Jistì král Izraelský jest. I obrátili se proti nìmu, aby bojovali. Tedy zkøikl Jozafat. 33 V tom když uzøeli hejtmané nad vozy, že on není král Izraelský, obrátili se od nìho. 34 Muž pak jeden støelil z luèištì náhodou, a postøelil krále Izraelského, kdež se pancíø spojuje. Proèež øekl vozkovi svému: Obraꜜ se a vyvez mne z vojska, nebo jsem nemocen. 35 I rozmohla se bitva v ten den. Král pak stál na voze proti Syrským; potom umøel u veèer, a tekla krev z rány do vozu. 36 I volal biøic po vojštì, když již slunce zapadlo, øka: Jeden každý do mìsta svého, a jeden každý do zemì své navraꜜ se. 37 Umøel tedy král a dovezen jest do Samaøí, i pochovali ho v Samaøí. 38 A když pohøížen byl vùz v rybníku Samaøském, støebali psi krev jeho, též když umývali zbroj jeho, vedlé øeèi Hospodinovy, kterouž byl mluvil. 39 Jiné pak vìci Achabovy, a cožkoli èinil, i jaký dùm z kostí slonových vystavìl, i všecka mìsta, kteráž vzdìlal, o tom zapsáno jest v knize o králích Izraelských. 40 A tak usnul Achab s otci svými, a kraloval Ochoziáš syn jeho místo nìho. 41 Jozafat pak syn Azy poèal kralovati nad Judou léta ètvrtého Achaba, krále Izraelského. 42 A byl Jozafat ve tøidcíti pìti letech, když poèal kralovati, a dvadceti pìt let kraloval nad Jeruzalémem, jehož matky jméno bylo Azuba, dcera Silchi. 43 I chodil po vší cestì Azy otce svého, aniž se od ní uchýlil, èinì, což dobrého bylo pøed oblíèejem Hospodinovým. 44 Toliko ponìvadž výsostí nezkazili, ještì lid obìtoval a kadil na tìch výsostech. 45 Všel také v pokoj král Jozafat s králem Izraelským. 46 Jiné pak vìci Jozafatovy, i síla jeho, kterouž prokazoval a kterouž bojoval, zapsány jsou v knize o králích Judských. 47 Ten ostatky ohyzdných sodomáøù, kteøíž ještì pozùstali za dnù Azy otce jeho, vyplénil z zemì. 48 Tehdáž nebylo žádného krále v zemi Idumejské, hejtmana mìli místo krále. 49 I nadìlal Jozafat lodí moøských, aby jeli do Ofir pro zlato. Ale nejeli, nebo polámaly se lodí v Aziongaber. 50 Øekl byl také Ochoziáš syn Achabùv Jozafatovi: Nechꜜ jedou služebníci moji s služebníky tvými na lodech. Ale Jozafat nechtìl. 51 I usnul Jozafat s otci svými, a pochován jest s otci svými v mìstì Davida otce svého; kraloval pak Joram syn jeho místo nìho. 52 Ochoziáš syn Achabùv poèal kralovati nad Izraelem v Samaøí, léta sedmnáctého Jozafata krále Judského, a kraloval nad Izraelem dvì létì. 53 Nebo èinil zlé vìci pøed oblíèejem Hospodinovým, a chodil po cestì otce svého a po cestì matky své, i po cestì Jeroboáma syna Nebatova, kterýž pøivodil k høešení lid Izraelský. 54 Sloužil také Bálovi a klanìl se jemu, èímž popudil k hnìvu Hospodina Boha Izraelského vedlé toho všeho, což èinil otec jeho.