4
I stalo se vedlé øeèi Samuelovy všemu lidu Izraelskému. Nebo když vytáhl Izrael proti Filistinským k boji, a položili se pøi Eben-Ezer, Filistinští pak položili se v Afeku; A když se sšikovali Filistinští proti Izraelovi, a již se potýkali: poražen jest Izrael od Filistinských, tak že jich zbito v té bitvì na poli takmìø ètyøi tisíce mužù. I navrátil se lid do stanù, a øekli starší Izraelští: Proè nás dnes Hospodin porazil pøed Filistinskými? Vezmìme k sobì z Sílo truhlu smlouvy Hospodinovy, aꜜ pøijde mezi nás, a vysvobodí nás z rukou nepøátel našich. Poslal tedy lid do Sílo, a vzali odtud truhlu smlouvy Hospodina zástupù, sedícího na cherubínech. Byli také tam dva synové Elí s truhlou smlouvy Boží, Ofni a Fínes. Když pak pøinesena byla truhla smlouvy Hospodinovy do vojska, zkøikl všecken Izrael s velikým plésáním, až zemì vznìla. Uslyševše pak Filistinští hluk plésání, øekli: Jaký jest to hlas výskání velikého tohoto v vojštì Hebrejském? I poznali, že truhla Hospodinova pøišla do vojska. Protož báli se Filistinští, když praveno bylo: Pøišel Bùh do vojska jejich; a øekli: Bìda nám, nebo nebylo prvé nic k tomu podobného. Bìda nám! Kdo nás vysvobodí z ruky tìch bohù silných? Tiꜜ jsou bohové, kteøíž zbili Egypt všelikou ranou i na poušti. Posilòte se a buïte muži, ó Filistinští, abyste nesloužili tìm Hebrejským, jako oni sloužili vám; buïtež tedy muži a bojujte. 10 Bojovali tedy Filistinští, a poražen jest Izrael, a utíkali jeden každý do stanu svého. I byla ta porážka veliká velmi, nebo padlo z Izraele tøidceti tisíc pìších; 11 Také truhla Boží vzata, a dva synové Elí zabiti, Ofni a Fínes. 12 Bìže pak jeden Beniaminský z bitvy, pøišel do Sílo téhož dne, maje roucho roztržené a hlavu prstí posypanou. 13 Pøišel tedy, a aj, Elí sedìl na stolici pøi cestì, hledì, nebo srdce jeho lekalo se za truhlu Boží; a když všel muž ten, a oznámil v mìstì, kvílilo všecko mìsto. 14 A uslyšev Elí hlas køiku toho, øekl: Jaký jest to hlas hømotu tohoto? Muž pak ten pospíchaje, pøibìhl, aby oznámil Elí. 15 (A byl Elí v devadesáti a osmi letech; oèi také jeho byly již pošly, a nemohl vidìti.) 16 I øekl muž ten k Elí: Já jdu z bitvy, z bitvy zajisté utekl jsem dnes. I dí jemu on: Co se tam stalo, mùj synu? 17 Odpovìdìl ten posel a øekl: Utekl Izrael pøed Filistinskými, také i porážka veliká stala se v lidu, ano i oba synové tvoji zabiti jsou, Ofni a Fínes, a truhla Boží jest vzata. 18 I stalo se, že jakž jmenoval truhlu Boží, spadl Elí s stolice nazpìt pøi úhlu brány, a tak zlomiv šíji, umøel; nebo byl muž starý a tìžký. On soudil Izraele ètyøidceti let. 19 Nevìsta pak jeho, manželka Fínesova, jsuc tìhotná a blízká porodu, uslyševši také tu povìst, že by truhla Boží vzata byla, a že umøel tchán její i muž její, sklonila se a porodila; nebo se oboøily na ni úzkosti její. 20 A v ten èas, když ona umírala, øekly, kteréž stály pøi ní: Neboj se, však jsi porodila syna. Kteráž nic neodpovìdìla, aniž toho pøipustila k srdci svému. 21 I nazvala dítì Ichabod, økuci: Pøestìhovala se sláva z Izraele; proto že vzata byla truhla Boží, a umøel tchán i muž její. 22 Protož øekla: Pøestìhovala se sláva z Izraele, nebo vzata jest truhla Boží.