5
Víme zajisté, že byl-li by tohoto našeho zemského pøebývání stánek zboøen, stavení od Boha máme, pøíbytek ne rukou udìlaný, vìèný v nebesích. Proèež i v tomto stánku vzdycháme, v pøíbytek náš, kterýž jest s nebe, obleèeni býti žádajíce, Jestliže však obleèení a ne nazí nalezeni budeme. Nebo kteøíž jsme v tomto stánku, lkáme, jsouce obtíženi, ponìvadž bychom nechtìli svleèeni býti, ale pøiodíni, aby pohlcena byla smrtelnost od života. Ten pak, kdož nás tak k tomu zpùsobil, Bùhꜜ jest, kterýž i dal nám závdavek Ducha svého. Protož doufanlivé mysli vždycky jsouce, a vìdouce, že dokudž pohostinu jsme v tomto tìle, vzdáleni jsme ode Pána, (Nebo skrze víru chodíme, a ne skrze vidìní tváøi Pánì,) Doufanlivéꜜ pak mysli jsme, a oblibujeme radìji vyjíti z tìla a pøijíti ku Pánu. Protož i usilujeme buï v tìle pohostinu jsouce, buïto z tìla se berouce, jemu se líbiti. 10 Všickni my zajisté ukázati se musíme pøed soudnou stolicí Kristovou, aby pøijal jeden každý odplatu za to, což skrze tìlo pùsobil, podle toho, jakž práce èí byla, buïto v dobrém, nebo ve zlém. 11 Protož znajíce tu hrùzu Pánì, lidem k víøe sloužíme, Bohuꜜ pak známi jsme. A nadìjiꜜ mám, že i svìdomí vašemu známi jsme. 12 Neboꜜ ne sami sebe opìt vám chválíme, ale pøíèinu vám dáváme, abyste se chlubili námi, a abyste to mìli proti tìm, kteøíž se v tvárnosti chlubí, a ne v srdci. 13 Nebo buïto že nesmyslní jsme, Bohu nesmyslní jsme; buï že jsme rozumní, vám rozumní jsme. 14 Láska zajisté Kristova víže nás, 15 Jakožto ty, kteøíž tak soudíme, že ponìvadž jeden za všecky umøel, tedyꜜ všickni zemøeli, a že za všecky umøel, aby ti, kteøíž živi jsou, již ne sami sobì živi byli, ale tomu, kterýž za nì umøel i z mrtvých vstal. 16 A tak my již od toho èasu žádného neznáme podle tìla. A aèkoli jsme poznali Krista podle tìla, ale nyní již více neznáme. 17 Protož jest-li kdo v Kristu, nové stvoøení jest. Staré vìci pominuly, aj, nové všecko uèinìno jest. 18 To pak všecko jest z Boha, kterýž smíøil nás s sebou skrze Jezukrista, a dal nám služebnost smíøení tohoto. 19 Nebo Bùh byl v Kristu, smíøuje svìt s sebou, nepoèítaje jim høíchù jejich, a složil v nás to slovo smíøení. 20 Protož my na místo Krista poselství dìjeme; a jako by Bùh skrze nás žádal vás, prosíme na místì Kristovì, smiøte se s Bohem. 21 Nebo toho, kterýž høíchu nepoznal, za nás uèinil høíchem, abychom my uèinìni byli spravedlností Boží v nìm.