1 Pøišel pak tu náhodou èlovìk nešlechetný, jehož jméno bylo Seba, syn Bichri, muž Jemini. Ten zatroubil v troubu a øekl: Nemámeꜜ my dílu v Davidovi, ani dìdictví v synu Izai; obraꜜ se jeden každý k stanùm svým, ó Izraeli. 2 A tak všickni muži Izraelští odstoupili od Davida za Sebou synem Bichri, ale muži Judští pøídrželi se krále svého od Jordánu až do Jeruzaléma. 3 David pak pøišel do domu svého do Jeruzaléma. A vzal král deset ženin, kterýchž byl nechal, aby hlídaly doma, a dal je pod stráž, a choval je, ale nevcházel k nim. A zùstaly zavøené až do dne smrti své v vdovství. 4 Potom øekl král Amazovi: Svolej mi muže Judské do tøetího dne, ty také se tu postav. 5 A tak odšel Amaza, aby svolal lid Judský, ale prodlil mimo urèitý èas, kterýž mu byl uložil. 6 Protož øekl David Abizai: Již nyní hùøe nám èiniti bude Seba syn Bichri, nežli Absolon. Vezmi služebníky pána svého, a hoò jej, aby sobì nenalezl mìst hrazených, a tak ušel by nám s oèí. 7 Tedy táhli za ním muži Joábovi, i Cheretejští, i Peletejští, a všickni udatní vytáhli z Jeruzaléma, aby honili Sebu syna Bichri. 8 A když byli u kamene toho velikého, kterýž jest v Gabaon, Amaza potkal se s nimi. Joáb pak byl opásán po sukni, v kterouž byl obleèen, na níž také mìl pøipásaný meè k bedrám v pošvì své, kterýž snadnì vytrhnouti i zase vstrèiti mohl. 9 I øekl Joáb Amazovi: Dobøe-li se máš, bratøe mùj? A ujal Joáb pravou rukou Amazu za bradu, aby ho políbil. 10 Ale Amaza nešetøil se meèe, kterýž byl v ruce Joábovì. I ranil ho jím pod páté žebro, a vykydl støeva jeho na zem jednou ranou, a umøel. I honili Joáb a Abizai, bratr jeho, Sebu syna Bichri. 11 Tedy stoje tu jeden podlé nìho z služebníkù Joábových, øekl: Kdokoli pøeje Joábovi, a kdokoli drží s Davidem, jdi za Joábem. 12 Amaza pak válel se ve krvi prostøed cesty. A vida onen, že se zastavoval všecken lid, odvlékl Amazu s cesty do pole, a uvrhl na nìj roucho, vida, že každý, kdož šel mimo nìj, zastavoval se. 13 A když byl odvleèen z cesty, šel jeden každý za Joábem, aby honili Sebu syna Bichri. 14 (Kterýžto prošel všecka pokolení Izraelská do Abel Betmaacha se všechnìmi Berejskými, kteøíž se byli shromáždili a šli za ním.) 15 A pøitáhše, oblehli jej v Abel Betmaacha, a udìlali násyp proti mìstu, kteréž se bránilo z bašt; všecken pak lid, kterýž byl s Joábem, usiloval podvrátiti zed. 16 V tom zvolala jedna rozumná žena z mìsta: Slyšte, slyšte! Rcete medle Joábovi: Pøistup sem, a budu s tebou mluviti. 17 Kterýž když k ní pøistoupil, øekla žena: Ty-li jsi Joáb? Odpovìdìl: Jsem. I øekla jemu: Poslyš slov služebnice své. Odpovìdìl: Slyším. 18 Protož mluvila, økuci: Takꜜ jsou rozmlouvali hned s poèátku, økouce: Bez pochyby žeꜜ se ptáti budou Abelských, a tak se spraví. 19 Jáꜜ jsem jedno z pokojných a vìrných Izraelských, ty pak usiluješ zkaziti mìsto, a to ještì hlavní mìsto v Izraeli. I proèež usiluješ sehltiti dìdictví Hospodinovo? 20 Tedy odpovìdìl Joáb a øekl: Odstup, odstup to ode mne, abych sehltiti a zkaziti chtìl. 21 Neníꜜ toho, ale muž z hory Efraim, jménem Seba, syn Bichri, pozdvihl ruky své proti králi Davidovi. Vydejte ho samého, a odtrhnemꜜ od mìsta. I øekla žena Joábovi: Hle, hlava jeho vyvržena bude tobì pøes zed. 22 A tak zjednala to žena ta u všeho lidu moudrostí svou, že sꜜavše hlavu Seby syna Bichri, vyhodili ji Joábovi. Kterýžto když zatroubil v troubu, rozešli se od mìsta jeden každý do stanù svých. Joáb také vrátil se do Jeruzaléma k králi. 23 Byl pak Joáb pøedstaven všemu vojsku Izraelskému, a Banaiáš syn Joiadùv nad Cheretejskými a Peletejskými. 24 Též Aduram byl nad platy, a Jozafat syn Achiludùv byl kanclíøem, 25 A Seiáš písaøem, Sádoch pak a Abiatar byli knìžími. 26 Híra také Jairský byl knížetem Davidovým.