22
Mluvil pak David Hospodinu slova písnì této v ten den, když ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepøátel jeho, i z ruky Saulovy. A øekl: Hospodin skála má a hrad mùj, i vysvoboditel mùj se mnou. Bùh skála má, doufati budu v nìho; štít mùj a roh spasení mého, vyvýšení mé a útoèištì mé, spasitel mùj, kterýž od násilí vysvobozuje mne. Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepøátel svých vysvobozen jsem. Nebo obklíèily mne byly úzkosti smrti, a proudové bezbožných pøedìsili mne. Bolesti smrtelné obstoupily mne, a osídla smrti zachvátila mne. V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas mùj, a køik mùj pøišel v uši jeho. Tedy pohnula se a zatøásla zemì, základové nebes pohnuli se, a tøásli se pro rozhnìvání jeho. Dým vycházel z chøípí jeho, a oheò zžírající z úst jeho, od nìhož se uhlí roznítilo. 10 Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho. 11 I vsedl na cherubín a letìl, a spatøín jest na peøí vìtrovém. 12 Položil temnosti vùkol sebe jako stany, shrnutí vod, oblaky husté. 13 Od blesku oblíèeje jeho rozpálilo se uhlí øeøavé. 14 Høímal s nebes Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svùj. 15 Vystøelil i støely, kterýmiž je rozptýlil, a blýskání, jímž je porazil. 16 I ukázaly se hlubiny moøské, a odkryti jsou základové okršlku, pro zùøivé kárání Hospodinovo, pro dmýchání vìtru chøípí jeho. 17 Poslav s výsosti, pøijal mne, vytáhl mne z vod velikých. 18 Vysvobodil mne od nepøítele mého silného, od tìch, kteøíž mne nenávidìli, aèkoli silnìjší mne byli. 19 Pøedstihli mne v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora. 20 Kterýž vyvedl mne na prostranství, vysvobodil mne, nebo sobì oblíbil mne. 21 Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé èistoty rukou mých odplatil mi. 22 Nebo jsem ostøíhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožnì strhl Boha svého. 23 Všickni zajisté soudové jeho jsou pøed oblíèejem mým, aniž jsem od kterých ustanovení jeho odstoupil. 24 A tak byv dokonalý pøed ním, šetøil jsem, abych se nedopustil nepravosti. 25 Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, vedlé èistoty mé pøed oèima jeho. 26 Ty, Pane, s milosrdným milosrdnì nakládáš, a k upøímému upøímì se máš. 27 K sprostnému sprostnì se ukazuješ, a s pøevráceným pøevrácenì zacházíš. 28 Lid pak ssoužený vysvobozuješ, ale pøed vysokomyslnými oèi své sklopuješ. 29 Ty zajisté jsi svíce má, ó Hospodine. Hospodin jistì osvìcuje temnosti mé. 30 Nebo v tobì probìhl jsem vojska, v Bohu svém pøeskoèil jsem zed. 31 Toho Boha silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy pøeèištìné; onꜜ jest štít všech, kteøíž doufají v nìho. 32 Nebo kdo jest Bohem kromì Hospodina? A kdo jest skalou kromì Boha našeho? 33 Bùh jest síla má i vojska mého, onꜜ pùsobí volnou cestu mou. 34 Èiní nohy mé jako laní, a na vysokých místech mých postavuje mne. 35 Cvièí ruce mé k boji, tak že lámi luèištì ocelivá rukama svýma. 36 Nebo dal mi štít spasení svého, a dobrotivost jeho zvelebila mne. 37 Rozšíøil kroky mé pode mnou, aby se nepodvrtly nohy mé. 38 Honil jsem nepøátely své a zahladil jsem je, aniž jsem se navrátil, dokudž jsem jich nevyplénil. 39 Docela jsem je vyhubil a sprobodal jsem je, tak že nepovstanou; i padli pod nohy mé. 40 Ty zajisté, Bože, pøepásals mne udatností k boji, porazils pode mne ty, kteøíž povstávají proti mnì. 41 Nýbrž dals mi šíji nepøátel mých, tìch, kteøíž v nenávisti mìli mne, a vyplénil jsem je. 42 Ohlédali se, ale nebyl, kdo by vysvobodil, k Hospodinu, ale nevyslyšel jich. 43 I potøel jsem je jako prach zemì, jako bláto na ulicích potlaèil a rozptýlil jsem je. 44 Ty jsi mne vytrhl z rùznic lidu mého, zachovals mne, abych byl za hlavu národùm; lid neznámý mnì sloužil. 45 Cizozemci lhali mi, a jakž zaslechli, uposlechli mne. 46 Cizozemci svadli, a tøásli se i v ohradách svých. 47 Živꜜ jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož aꜜ jest vyvyšován Bùh, skála spasení mého, 48 Bùh silný, kterýž dává mi pomsty a podmaòuje mi lidi. 49 Vyvodíš mne z prostøed nepøátel mých, a nad povstávajícími proti mnì vyvyšuješ mne, èlovìka nepravého mne zbavuješ. 50 Protož chváliti tì budu, Hospodine, mezi národy, a jménu tvému žalmy zpívati budu. 51 Onꜜ jest hrad jistého spasení krále svého, a ten, kterýž èiní milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na vìky.