1 Kterýž øekl ke mnì: Synu èlovìèí, postav se na nohy své, aꜜ mluvím s tebou. 2 I vstoupil do mne duch, když promluvil ke mnì, a postavil mne na nohy mé, a slyšel jsem, an mluví ke mnì. 3 Kterýž øekl mi: Synu èlovìèí, já tì posílám k synùm Izraelským, k národùm zpurným, kteøíž zpurnì se postavovali proti mnì; oni i otcové jejich zpronevìøovali se mi, až právì do tohoto dne. 4 K tìch, pravím, synùm nestydaté tváøi a zatvrdilého srdce já posílám tì, a díš k nim: Takto praví Panovník Hospodin, 5 Již oni slyšte neb nechte: Že dùm zpurný jsou. Aꜜ vìdí, že prorok byl u prostøed nich. 6 Ty pak synu èlovìèí, neboj se jich, aniž se boj slov jejich, že zpurní a jako trní jsou proti tobì, a že mezi štíry bydlíš. Slov jejich neboj se, a tváøi jejich se nestrachuj, proto že dùm zpurný jsou. 7 Ale mluv slova má k nim, již oni slyšte neb nechte: Že zpurní jsou. 8 Ty pak synu èlovìèí, slyš, co já pravím tobì: Nebuï zpurný jako ten dùm zpurný. Otevøi ústa svá, a snìz, co já tobì dám. 9 I vidìl jsem, a aj, ruka vztažena byla ke mnì, a aj, v ní svinutá kniha. 10 Kteroužto rozvinul pøede mnou, a byla popsaná s pøedu i z zadu, a bylo v ní psáno naøíkání, kvílení a bìda.