Jób
1
Byl muž v zemi Uz, jménem Job, a muž ten byl sprostný a upøímý, boje se Boha, a vystøíhaje se zlého. Kterémuž se narodilo sedm synù a tøi dcery. A mìl dobytka sedm tisíc ovec, tøi tisíce velbloudù, pìt set spøežení volù, a pìt set oslic, a èeledi služebné velmi mnoho, a byl muž ten vznešenìjší nade všecky lidi východní. I scházívali se synové jeho, a strojívali hody po domích, každý ve dni svém. Posílávali také, a zvávali své tøi sestry, aby jedly a pily s nimi. A když vypoøádali dny hodù, posílával Job, a posvìcoval jich, a vstávaje ráno, obìtoval zápaly podlé poètu všech jich. Nebo øíkával Job: Snad zhøešili synové moji, aneb zloøeèili Bohu v srdci svém. Tak èiníval Job po všecky ty dny. Jednoho pak dne, když pøišli synové Boží, aby se postavili pøed Hospodinem, pøišel také i Satan mezi nì. Tedy øekl Hospodin Satanovi: Odkud jdeš? I odpovìdìl Satan Hospodinu, øka: Procházel jsem zemi, a obcházel jsem ji. I øekl Hospodin Satanovi: Spatøil-lis služebníka mého Joba, že není jemu rovného na zemi, a že jest muž sprostný a upøímý, bojící se Boha a varující se zlého. A odpovídaje Satan Hospodinu, øekl: Zdaliž se Job darmo bojí Boha? 10 Zdaž jsi ty ho neohradil i domu jeho a všeho, což má, se všech stran? Dílu rukou jeho požehnal jsi, a dobytek jeho rozmnožil se na zemi. 11 Ale vztáhni nyní ruku svou, a dotkni se všeho, což má, nebude-liꜜ zloøeèiti v oèi. 12 Tedy øekl Hospodin Satanovi: Aj, cožkoli má, v moci tvé buï, toliko na nìj nevztahuj ruky své. I vyšel Satan od tváøi Hospodinovy. 13 Jednoho pak dne synové a dcery jeho jedli, a pili víno v domì bratra svého prvorozeného. 14 I pøišel posel k Jobovi, a øekl: Když volové orali, a oslice se pásly podlé nich, 15 Vpád uèinivše Sabejští, zajali je, a služebníky zbili ostrostí meèe, a utekl jsem toliko já sám, abych oznámil tobì. 16 A když on ještì mluvil, pøišed druhý, øekl: Oheò Boží spadl s nebe, a rozpáliv se na dobytek i na služebníky, sehltil je, já pak utekl jsem toliko sám, abych oznámil tobì. 17 A když ten ještì mluvil, jiný pøišed, øekl: Kaldejští sšikovavše tøi houfy, pøipadli na velbloudy, a zajali je, a služebníky zbili ostrostí meèe, a utekl jsem toliko já sám, abych oznámil tobì. 18 A když ten ještì mluvil, jiný pøišel a øekl: Synové tvoji a dcery tvé jedli, a pili víno v domì bratra svého prvorozeného. 19 A aj, vítr veliký strhl se z té strany od pouštì, a udeøil na ètyøi úhly domu, tak že se oboøil na dìti, i zemøeli, a utekl jsem toliko já sám, abych oznámil tobì. 20 Tedy Job vstav, roztrhl roucho své, a oholil hlavu svou, a padna na zem, poklonu uèinil. 21 A øekl: Nahý jsem vyšel z života matky své, nahý se také zase tam navrátím. Hospodin dal, Hospodin též odjal. Buï požehnáno jméno Hospodinovo. 22 V tom ve všem nezhøešil Job, a nepøivlastnil Bohu nic nemoudrého.