1 Stalo se pak za èasu soudcù, že byl hlad v zemi. I odšel èlovìk z Betléma Judova, a bydlil pohostinu v krajinì Moábské s manželkou svou a se dvìma syny svými. 2 Jméno pak muže toho Elimelech, a jméno ženy jeho Noémi, jméno také dvou synù jeho Mahalon a Chelion, Efratejští z Betléma Judova; a pøišedše do krajiny Moábské, bydlili tam. 3 Umøel pak Elimelech, muž Noémi; i pozùstala ona s obìma syny svými. 4 Kteøíž pojali sobì ženy Moábské; jméno jedné bylo Orfa a jméno druhé Rut. I bydlili tam témìø deset let. 5 Umøeli také oni oba dva, Mahalon i Chelion, a zùstala žena ta po dvou synech svých a manželu svém. 6 Tedy vstavši ona s nevìstami svými, navracela se z krajiny Moábské; nebo slyšela v krajinì Moábské, že Hospodin navštívil lid svùj, dav jemu chléb. 7 Vyšedši tedy z místa, na nìmž bydlila, a obì nevìsty její s ní, daly se na cestu, aby se navrátily do zemì Judské. 8 Øekla pak Noémi obìma nevìstám svým: Jdìte, navraꜜte se jedna každá do domu matky své. Uèiniž Hospodin s vámi milosrdenství, jakož jste i vy èinili s mrtvými syny mými i se mnou. 9 Dejž vám Hospodin, abyste nalezly odpoèinutí, jedna každá v domì muže svého. I políbila jich, ony pak pozdvihše hlasu svého, plakaly. 10 A øekly jí: Obrátíme se radìji s tebou k lidu tvému. 11 I øekla Noémi: Navraꜜte se, dcerky mé. Proè chcete jíti se mnou? Zdaliž ještì budu míti syny, aby byli vaši muži? 12 Navraꜜte se, dcerky mé, a odejdìte, neboꜜ jsem již stará k vdání; nýbrž bych i øekla, že mám nadìji, bych i noci této se vdala a syny zrodila, 13 Zdaž byste na nì èekaly, až by dorostli? Zdaliž tou pøíèinou meškati se budete, abyste se nemìly vdáti? Ne tak, mé dcerky, nebo mé trápení vìtší jest nežli vaše, proto že ruka Hospodinova jest proti mnì. 14 Ony pak pozdvihše hlasu, opìt plakaly. A Orfa políbivši svegruši svou, odešla, Rut pak pøídržela se jí. 15 Kteréžto øekla Noémi: Aj, pøítelkynì tvá navrátila se k lidu svému a k bohùm svým, navratiž se také za ní. 16 Ale Rut øekla: Nenuꜜ mne, abych tì opustiti a od tebe odjíti mìla. Nebo kamž se koli obrátíš, pùjdu, a kdekoli bydliti budeš, i já bydliti budu; lid tvùj lid mùj, a Bùh tvùj Bùh mùj. 17 Kdekoli umøeš, umru, a tu pochována budu. Toto mi uèiò Hospodin, a toto pøidej, že toliko smrt rozdìlí mne s tebou. 18 Tedy viduci, že se na tom ustavila, aby šla s ní, pøestala k ní mluviti. 19 I šly obì dvì spolu, až pøišly k Betlému. I stalo se, že když pøišly do Betléma, roznesla se povìst o nich po všem mìstì, a pravili: To-li jest ta Noémi? 20 Jimž ona øekla: Nenazývejte mne Noémi, øíkejte mi Mara; nebo hoøkostí velikou naplnil mne Všemohoucí. 21 Vyšla jsem plná, teï pak prázdnou mne zase Hospodin pøivedl. Proèež tedy nazýváte mne Noémi, ponìvadž mne Hospodin ssoužil, a Všemohoucí mne znuzil? 22 A navrátila se Noémi s Rut Moábskou, nevìstou svou; navrátila se pak z krajiny Moábské. I pøišly do Betléma, když poèínali žíti jeèmene.