8
Saul pak také pøivolil k usmrcení jeho. I pøišlo v ten èas veliké protivenství na církev, kteráž byla v Jeruzalémì, a všickni se rozprchli po krajinách Judských a Samaøských, kromì apoštolù. I pochovali Štìpána muži pobožní, a plakali velmi nad ním. Saul pak hubil církev, do domù vcházeje, a jímaje muže i ženy, dával je do žaláøe. Ti pak, kteøíž se byli rozprchli, chodili, kážíce slovo Boží. A Filip všed do mìsta Samaøí, kázal jim Krista. I pozorovali zástupové s pilností jednomyslnì toho, což se pravilo od Filipa, slyšíce a vidouce divy, kteréž èinil. Nebo duchové neèistí z mnohých, kteøíž je mìli, køièíce hlasem velikým, vycházeli, a mnozí šlakem poražení a kulhaví uzdraveni jsou. A stala se radost veliká v tom mìstì. Muž pak nìjaký, jménem Šimon, pøed tím v tom mìstì èáry provodil, a lid Samaøský mámil, pravì se býti nìjakým velikým. 10 Na nìhož pozor mìli všickni, od nejmenšího až do nejvìtšího, øíkajíce: Tentoꜜ jest Boží moc veliká. 11 Pozor pak mìli na nìho, protože je za mnohý èas mámil svými èáry. 12 A když, uvìøivše Filipovi zvìstujícímu o království Božím a o jménu Ježíše Krista, køtili se muži i ženy, 13 Tedy i ten Šimon také uvìøil, a pokøtìn byv, pøídržel se Filipa, a vida zázraky a moci veliké èinìné, dìsil se. 14 Uslyšavše pak v Jeruzalémì apoštolé, že by Samaøí pøijala slovo Boží, poslali k nim Petra a Jana. 15 Kteøíž pøišedše k nim, modlili se za nì, aby pøijali Ducha svatého. 16 (Nebo ještì byl na žádného z nich nesstoupil, ale pokøtìni toliko byli ve jménu Pána Ježíše.) 17 Tedy vzkládali na nì ruce, a oni pøijali Ducha svatého. 18 I uzøev Šimon, že skrze vzkládání rukou apoštolských dává se Duch svatý, pøinesl jim peníze, 19 Øka: Dejte i mnì tu moc, aꜜ, na kohož bych koli vzložil ruce, pøijme Ducha svatého. 20 I øekl k nìmu Petr: Peníze tvé buïtež s tebou na zatracení, protože jsi se domníval, že by dar Boží mohl býti zjednán za peníze. 21 Nemáš dílu ani losu v této vìci; nebo srdce tvé není upøímé pøed Bohem. 22 Protož èiò pokání z této své nešlechetnosti, a pros Boha, zda by odpuštìno bylo tobì to myšlení srdce tvého. 23 Nebo v žluèi hoøkosti a v svazku nepravosti tebe býti vidím. 24 I odpovìdìv Šimon, øekl: Modltež vy se za mne Pánu, aby na mne nepøišlo nìco z tìch vìcí, kteréž jste mluvili. 25 Oni pak osvìdèovavše a mluvivše slovo Pánì, navrátili se do Jeruzaléma, a ve mnohých mìsteèkách Samaritánských kázali evangelium. 26 V tom andìl Pánì mluvil k Filipovi, øka: Vstaò a jdi ku polední stranì na cestu, kteráž vede od Jeruzaléma do mìsta Gázy, kteréž jest pusté. 27 A on vstav, i šel. A aj, muž Mouøenín, kleštìnec, komorník královny Mouøenínské Kandáces, kterýž vládl všemi poklady jejími, a byl pøijel do Jeruzaléma, aby se modlil, 28 Již se navracoval zase, sedì na voze svém, a èetl Izaiáše proroka. 29 I øekl Duch k Filipovi: Pøistup a pøiviò se k vozu tomu. 30 A pøibìh Filip, slyšel jej, an ète Izaiáše proroka. I øekl: Rozumíš-liž, co èteš? 31 A on øekl: Kterakž bych mohl rozumìti, leè by mi kdo vyložil? I prosil Filipa, aby vstoupil na vùz, a sedìl s ním. 32 Místo pak toho Písma, kteréž èetl, toto bylo: Jako ovce k zabití veden jest, a jako beránek nìmý pøed tím, kdož jej støiže, tak neotevøel úst svých. 33 V ponížení jeho odsouzení jeho vyhlazeno jest, rod pak jeho kdo vypraví, aèkoli zahlazen byl z zemì život jeho? 34 A odpovídaje komorník Filipovi, dí: Prosím tebe, o kom toto mluví prorok? Sám-li o sobì, èili o nìkom jiném? 35 Tedy otevøev Filip ústa svá, a poèav od toho Písma, zvìstoval jemu Ježíše. 36 A když jeli cestou, pøijeli k jedné vodì. I øekl komorník: Aj, teï voda. Proè nemám býti pokøtìn? 37 I øekl Filip: Vìøíš-li celým srdcem, slušíꜜ. A on odpovìdìv, øekl: Vìøím, že Ježíš Kristus jest Syn Boží. 38 I rozkázal státi vozu, a sstoupili oba do vody, i Filip i komorník. I pokøtil ho. 39 A když vystoupili z vody, Duch Pánì pochopil Filipa, a nevidìl ho více komorník; i jel cestou svou, raduje se. 40 Filip pak nalezen jest v Azotu; a chodì, kázal evangelium všem mìstùm, až pøišel do Cesaree.