10
Muž pak nìjaký byl v Cesarii, jménem Kornelius, setník, z zástupu, kterýž sloul Vlaský, Nábožný a bohobojný se vším domem svým, èinì almužny mnohé lidu, A modle se Bohu vždycky. Ten vidìl u vidìní zøetelnì, jako v hodinu devátou na den, andìla Božího, an všel k nìmu, a øekl jemu: Kornéli. A on pilnì popatøil naò, a zstrašiv se, øekl: Co chceš, Pane? I øekl jemu: Modlitby tvé a almužny tvé vstoupily na pamìt pøed tváøí Boží. Protož nyní pošli muže nìkteré do Joppen, a povolej Šimona, kterýž má pøíjmí Petr. Tenꜜ hospodu má u nìjakého Šimona koželuha, kterýž má dùm u moøe. Onꜜ poví tobì, co bys mìl èiniti. A když odšel andìl, kterýž mluvil Korneliovi, zavolal dvou služebníkù svých, a rytíøe pobožného z tìch, kteøíž vždycky pøi nìm byli, A povìdìv jim všecko to, poslal je do Joppen. Nazejtøí pak, když oni šli a pøibližovali se k mìstu, všel Petr nahoru, aby se modlil, v hodinu šestou. 10 A potom velice zlaènìv, chtìl pojísti. Když pak oni strojili, pøipadlo na nìj mysli vytržení. 11 I uzøel nebe otevøené a sstupující k sobì nádobu jakous jako prostìradlo veliké, za ètyøi rohy uvázané, ano se spouští na zem, 12 Na nìmž byla všeliká zemská hovada ètvernohá, a zvíøata, a zemìplazové, i ptactvo nebeské. 13 I stal se hlas k nìmu: Vstaò, Petøe, bij a jez. 14 I øekl Petr: Nikoli, Pane, nebꜜ jsem nikdy nejedl nic obecného anebo neèistého. 15 Tedy opìt po druhé stal se hlas k nìmu: Cožꜜ jest Bùh oèistil, nemìj ty toho za neèisté. 16 A to se stalo po tøikrát. I vzato jest zase prostìradlo do nebe. 17 A když Petr sám u sebe rozjímal, co by znamenalo vidìní to, kteréž vidìl, aj muži ti, kteøíž posláni byli od Kornelia, ptajíce se na dùm Šimonùv, stáli pøede dveømi. 18 A zavolavše kohosi, tázali se: Má-li zde hospodu Šimon, kterýž má pøíjmí Petr? 19 A když Petr pøemyšloval o tom vidìní, øekl jemu Duch: Aj, muži tøi hledají tebe. 20 Protož vstana, sejdi dolù a jdi s nimi, nic nepochybuje; neboꜜ jsem já je poslal. 21 Tedy sšed Petr k mužùm, jenž posláni byli k nìmu od Kornelia, øekl: Aj, jáꜜ jsem ten, kteréhož hledáte. Jaká jest pøíèina, pro niž jste pøišli? 22 Oni pak øekli: Kornelius setník, muž spravedlivý a bohabojící, i svìdectví dobré mající ode všeho národu Židovského, u vidìní napomenut jest od andìla svatého, aby povolal tebe do domu svého a slyšel øeè od tebe. 23 Tedy zavolav jich do domu, pøijal je do hospody. Druhého pak dne Petr šel s nimi, a nìkteøí bratøí z Joppen šli s ním. 24 A nazejtøí pøišli do Cesaree. Kornelius pak oèekával jich, svolav pøíbuzné své a pøátely blízké. 25 I stalo se, když vcházel Petr, vyšel proti nìmu Kornelius, a padna k nohám jeho, klanìl se mu. 26 Ale Petr pozdvihl ho, øka: Vstaò, všakꜜ i já také èlovìk jsem. 27 A rozmlouvaje s ním, všel do domu, a nalezl mnoho tìch, kteøíž se byli sešli. 28 I øekl k nim: Vy víte, že neslušné jest muži Židu pøipojiti se aneb pøistoupiti k cizozemci, ale mnì ukázal Bùh, abych žádného èlovìka nepravil obecným neb neèistým býti. 29 Protož bez odporu pøišel jsem, povolán jsa. I ptám se vás, pro kterou pøíèinu poslali jste pro mne? 30 A Kornelius øekl: Pøede ètyømi dny postil jsem se až do této hodiny, a v hodinu devátou modlil jsem se v domu svém. A aj, postavil se pøede mnou muž v rouše bìlostkvoucím, 31 A øekl: Kornéli, uslyšánaꜜ jest modlitba tvá a almužny tvé jsouꜜ v pamìti pøed tváøí Boží. 32 Protož pošli do Joppen a povolej Šimona, kterýž slove Petr. Tenꜜ má hospodu v domu Šimona koželuha u moøe; on pøijda, bude mluviti tobì. 33 Já pak hned jsem poslal k tobì, a ty jsi dobøe uèinil, žes pøišel. Nyní tedy my všickni pøed oblièejem Božím hotovi jsme slyšeti všecko, což jest koli pøikázáno tobì od Boha. 34 Tedy Petr otevøev ústa, øekl: V pravdì jsem shledal, že Bùh není pøijimaè osob. 35 Ale v každém národu, kdož se ho bojí a èiní spravedlnost, pøíjemný jest jemu; 36 Jakž to oznámil synùm Izraelským, zvìstuje pokoj skrze Ježíše Krista, jenž jest Pánem všeho. 37 O èemž i vy sami víte, co se dálo po všem Židovstvu, poèna od Galilee, po køtu, kterýž kázal Jan: 38 Kterak Ježíše od Nazaréta pomazal Bùh Duchem svatým a mocí; kterýžto chodil, dobøe èinì, a uzdravuje všecky posedlé od ïábla; nebo Bùh s ním byl. 39 A my jsme svìdkové všeho toho, což jest èinil v krajinì Judské a v Jeruzalémì. Kteréhožto zamordovali jsou, povìsivše na døevì. 40 Toho Bùh vzkøísil tøetího dne, a zpùsobil to, aby zjeven byl, 41 Ne všemu lidu, ale svìdkùm prve k tomu zøízeným od Boha, nám, kteøíž jsme s ním jedli a pili po jeho z mrtvých vstání. 42 A pøikázal nám kázati lidu a svìdèiti, že on jest ten ustanovený od Boha soudce živých i mrtvých. 43 Jemuꜜ všickni proroci svìdectví vydávají, že odpuštìní høíchù vezme skrze jméno jeho všeliký, kdožkoli uvìøil by v nìho. 44 A když ještì Petr mluvil slova tato, sstoupil Duch svatý na všecky, kteøíž poslouchali slova Božího. 45 I užasli se ti, jenž z obøezaných vìøící byli, kteøíž byli pøišli s Petrem, že i na pohany dar Ducha svatého jest vylit. 46 Nebo slyšeli je, ani mluví jazyky rozliènými, a velebí Boha. Tedy odpovìdìl Petr: 47 Zdali mùže kdo zabrániti vody, aby tito nebyli pokøtìni, kteøíž Ducha svatého pøijali jako i my? 48 A rozkázal je pokøtíti ve jménu Pánì. I prosili ho, aby u nich pobyl za nìkterý den.