7
Toto mi ukázal Panovník Hospodin, že aj, formoval kobylky, když nejprvé poèala rùsti otava, když aj, otava byla po královském poseèení. I stalo se, když snìdly byliny zemské, že jsem øekl: Panovníèe Hospodine, odpustiž, prosím. Kdož zùstane Jákobovi? Neboꜜ ho malièko jest. I želel Hospodin toho. Nestaneꜜ se, øekl Hospodin. Tedy ukázal mi Panovník Hospodin, a aj, Panovník Hospodin volal, že pøi svou povede ohnìm. A spáliv propast velikou, spálil i díl. Já pak øekl jsem: Panovníèe Hospodine, pøestaniž, prosím. Kdož zùstane Jákobovi? Neboꜜ ho malièko jest. I želel Hospodin toho. A ani toho se nestane, øekl Panovník Hospodin. Potom ukázal mi, a aj, Pán stál na zdi podlé pravidla vzdìlané, v jehož ruce bylo pravidlo. I øekl mi Hospodin: Co vidíš, Amose? Øekl jsem: Pravidlo. I øekl Pán: Aj, já položím pravidlo u prostøed lidu svého Izraelského, nebuduꜜ již více promíjeti jemu. Nebo zpuštìny budou výsosti Izákovy, a svatynì Izraelovy zpustnou, tehdáž, když povstanu proti domu Jeroboámovu s meèem. 10 Tedy poslal Amaziáš knìz Bethelský k Jeroboámovi králi Izraelskému, øka: Spuntoval se proti tobì Amos u prostøed domu Izraelského, ta zemì nemohla by snésti všech slov jeho. 11 Nebo takto praví Amos: Od meèe umøe Jeroboám, a Izrael jistotnì pøestìhován bude z zemì své. 12 Potom øekl Amaziáš Amosovi: Ó vidoucí, ujdi, radímꜜ, utec do zemì Judské, a jez tam chléb, a tam prorokuj. 13 Ale v Bethel již více neprorokuj, nebo ono svatynì králova i dùm královský jest. 14 Tedy odpovídaje Amos, øekl Amaziášovi: Nebylꜜ jsem já prorokem, ano ani synem prorockým, ale byl jsem skotákem, a èesával jsem plané fíky. 15 Ale Hospodin mne vzal, když jsem chodil za stádem, a øekl mi Hospodin: Jdi, prorokuj lidu mému Izraelskému. 16 Nyní tedy slyšiž slovo Hospodinovo. Ty pravíš: Neprorokuj v Izraeli, a nekaž v domì Izákovì. 17 Protož takto praví Hospodin: Žena tvá cizoložiti bude v mìstì, synové pak tvoji i dcery tvé od meèe padnou; a zemì tvá provazcem dìlena bude, a ty v zemi neèisté umøeš, Izrael pak jistotnì pøestìhován bude z zemì své.