7
Léta prvního Balsazara krále Babylonského Daniel mìl sen a vidìní svá na ložci svém, i napsal ten sen krátkými slovy. Mluvil Daniel a øekl? Vidìl jsem u vidìní svém v noci, a aj, ètyøi vìtrové nebeští bojovali na moøi velikém. A ètyøi šelmy veliké vystupovaly z moøe, jedna od druhé rozdílná. První podobná lvu, a køídla orlièí mìla. Hledìl jsem, až vytrhána byla køídla její, jimiž se vznášela od zemì, tak že na nohách jako èlovìk státi musila, a srdce lidské dáno jest jí. A aj, jiná šelma druhá podobná nedvìdu, kteráž panství jedno vyzdvihla, a tøi žebra v ústech jejích, mezi zuby jejími, a tak mluveno bylo k ní: Vstaò, nažer se hojnì masa. Potom jsem vidìl, a aj, jiná podobná pardovi, kteráž mìla ètyøi køídla ptaèí na høbetì svém, a ètyøhlavá byla šelma ta, jíž moc dána byla. Potom vidìl jsem u vidìních noèních, a aj, šelma ètvrtá strašlivá a hrozná a velmi silná, mající zuby železné veliké, kteráž zžírala a potírala, ostatek pak nohama svýma pošlapávala; a ta byla rozdílná ode všech šelm, kteréž byly pøed ní, a mìla rohù deset. Pilnì jsem šetøil tìch rohù, a hle, roh poslední malý vyrostal mezi nimi, a tøi z tìch rohù prvních vyvráceni jsou pøed ním; a aj, oèi podobné oèím lidským v rohu tom, a ústa mluvící pyšnì. Hledìl jsem, až trùnové ti svrženi byli, a Starý dnù posadil se, jehož roucho jako sníh bílé, a vlasové hlavy jeho jako vlna èistá, trùn jako jiskry ohnì, kola jeho jako oheò hoøící. 10 Potok ohnivý tekl a vycházel od nìho, tisícové tisícù sloužili jemu, a desetkrát tisíckrát sto tisícù stálo pøed ním; soud zasedl, a knihy otevøíny byly. 11 Patøil jsem tehdáž, hned jakž se zaèal zvuk té øeèi pyšné, kterouž roh mluvil; patøil jsem, dokudž ta šelma nebyla zabita, a vyhlazeno tìlo její, a dáno k spálení ohni. 12 A i ostatkùm šelm odjali panství; nebo dlouhost života jim odmìøena byla až do èasu, a to uloženého èasu. 13 Vidìl jsem u vidìní noèním, a aj, s oblaky nebeskými podobný Synu èlovìka pøicházel; potom až k Starému dnù pøišel, a pøed nìj postaven byl. 14 I dáno jest jemu panství a sláva i království, aby všickni lidé, národové a jazykové sloužili jemu; jehož panství jest panství vìèné, kteréž nepomíjí, a království jeho, kteréž se neruší. 15 I zhrozil se duch mùj ve mnì Danielovi u prostøed tìla, a vidìní má pøedìsila mne. 16 Tedy pøistoupil jsem k jednomu z pøístojících, a ptal jsem se ho na jistotu vší té vìci. I povìdìl mi, a výklad øeèí mi oznámil: 17 Ty šelmy veliké, kteréž jsou ètyry, jsou ètyøi králové, kteøíž povstanou z zemì, 18 A ujmou království svatých výsostí, kteøíž obdržeti mají království až na vìky, a až na vìky vìkù. 19 Tedy žádostiv jsem byl zprávy o šelmì ètvrté, kteráž rozdílná byla ode všech jiných, hrozná velmi; zubové její železní, a pazoury její ocelivé, kteráž zžírala, potírala, ostatek pak nohama svýma pošlapávala. 20 Tolikéž o rozích desíti, kteøíž byli na hlavì její, a o posledním, kterýž vyrostl, a pøed ním spadli tøi; o tom rohu, pravím, kterýž mìl oèi a ústa mluvící pyšnì, a byl na pohledìní vìtší než jiní. 21 Vidìl jsem, an roh ten válku vedl s svatými, a pøemáhal je, 22 Až pøišel Starý dnù, a oddán jest soud svatým výsostí, a èas pøišel, aby to království svatí obdrželi. 23 Øekl takto: Šelma ètvrtá znamená království ètvrté na zemi, kteréž rozdílné bude ode všech království, a zžíøe všecku zemi, a zmlátí ji a potøe ji. 24 Rohù pak deset znamená, že z království toho deset králù povstane, a poslední povstane po nich, kterýž bude rozdílný od prvních, a poníží tøí králù. 25 A slova proti Nejvyššímu mluviti bude, a svaté výsostí potøe; nadto pomýšleti bude, aby promìnil èasy i práva, když vydáni budou v ruku jeho, až do èasu a èasù, i do èástky èasù. 26 V tom bude soud osazen, a panství jeho odejmou, vypléní a vyhladí je docela. 27 Království pak i panství, a dùstojnost královská pode vším nebem dána bude lidu svatých výsostí; jehož království bude království vìèné, a všickni páni jemu sloužiti a jeho poslouchati budou. 28 Až potud konec té øeèi. Mne pak Daniele myšlení má velice zkormoutila, a krása má promìnila se pøi mnì, slovo však toto v srdci svém zachoval jsem.