1 Nyní tedy, ó Izraeli, slyš ustanovení a soudy, kteréž já uèím vás èiniti, abyste živi byli, a vejdouce, dìdiènì vládli zemí, kterouž Hospodin Bùh otcù vašich vám dává. 2 Nepøidáte nic k slovu, kteréž já pøikazuji vám, aniž co ujmete od nìho, abyste tak pøikázaní Hospodina Boha svého, kteréž já pøikazuji vám, zachovali. 3 Oèi vaše vidìly, co uèinil Hospodin pro Belfegor, jak všecky lidi, kteøíž odešli po Belfegor, vyhladil Hospodin Bùh tvùj z prostøedku tvého. 4 Vy pak, pøídržející se Hospodina Boha vašeho, živi jste do dnešního dne všickni. 5 Viztež, uèilꜜ jsem vás ustanovením a soudùm, jakž mi pøikázal Hospodin Bùh mùj, abyste tak èinili v zemi, do kteréž vejdete k dìdiènému držení jí. 6 Ostøíhejtež tedy a èiòte je, nebo to jest moudrost vaše a opatrnost vaše pøed oèima národù, kteøíž, slyšíce všecka ustanovení tato, øeknou: Jistì lid moudrý a rozumný národ veliký tento jest. 7 Nebo který národ tak veliký jest, kterýž by mìl bohy sobì tak blízké, jako jest Hospodin Bùh váš ve všem volání našem k nìmu? 8 A který jest národ tak veliký, kterýž by mìl ustanovení a soudy spravedlivé, jako jest všecken zákon tento, kterýž já vám dnes pøedkládám? 9 A však hleï se a bedlivì ostøíhej duše své, abys nezapomenul na ty vìci, kteréž vidìly oèi tvé, a aby nevyšly z srdce tvého po všecky dny života tvého; a v známost je uvedeš synùm i vnukùm svým. 10 A nezapomínej, že jsi onoho dne stál pøed Hospodinem Bohem svým na Orébì, když mi byl øekl Hospodin: Shromažï mi lid, aꜜ jim pøedložím slova má, z nichž by se uèili mne báti po všecky dny, dokudž živi budou na zemi, a témuž aby syny své uèili. 11 Tedy pøistoupili jste, a stáli jste pod horou; (hora pak ta hoøela ohnìm až do samého nebe, a byly na ní tmy, oblak a mrákota.) 12 I mluvil k vám Hospodin z prostøedku ohnì. Hlas slov slyšeli jste, ale obrazu žádného jste nevidìli kromì hlasu, 13 Jímž vyhlásil vám smlouvu svou, kteréžto pøikázal vám ostøíhati, totiž desíti slov, a napsal je na dvou dskách kamenných. 14 Mnì také pøikázal Hospodin toho èasu, abych uèil vás ustanovením a soudùm, abyste èinili je v zemi, do kteréž jdete k dìdiènému držení jí. 15 Protož pilnì peèujte o duše své, (nebo nevidìli jste žádného obrazu toho dne, když k vám mluvil Hospodin na Orébì z prostøedku ohnì), 16 Abyste neporušili cesty své, a neuèinili sobì rytiny aneb podobenství nìjakého obrazu, tvárnosti muže neb ženy, 17 Podobenství nìjakého hovada, kteréž jest na zemi, aneb podobenství jakéhokoli ptáka køídla majícího, kterýž létá v povìtøí, 18 Podobenství jakéhokoli zemìplazu na zemi, aneb podobenství jakékoli ryby, kteráž jest u vodì pod zemí. 19 Ani pozdvihuj oèí svých k nebi, abys, vida slunce a mìsíc, i hvìzdy se vším zástupem nebeským a ponuknut jsa, klanìl bys se jim a sloužil bys jim, ješto ty vìci oddal Hospodin Bùh tvùj všechnìm lidem pode vším nebem, 20 Vás pak vzal Hospodin, a vyvedl vás jako z peci železné z Egypta, abyste byli jeho lid dìdièný, jako jste dne tohoto. 21 Ale na mne rozhnìval se Hospodin pøíèinou vaší, a pøisáhl, že nepøejdu Jordánu, ani nevejdu do zemì té výborné, kterouž Hospodin Bùh tvùj dává tobì v dìdictví. 22 Nebo já umru v zemi této, a nepøejdu Jordánu, vy pak pøejdete, a dìdiènì obdržíte zemi tu výbornou. 23 Hleïtež, abyste se nezapomínali na smlouvu Hospodina Boha svého, kterouž uèinil s vámi, a neèinili sobì rytiny, aneb obrazu jakékoli vìci, jakož pøikázal tobì Hospodin Bùh tvùj. 24 Nebo Hospodin Bùh tvùj jest oheò sžírající, Bùh silný, horlivý. 25 Když zplodíš syny a vnuky, a zstaráte se v zemi té, jestliže porušíte cestu svou, a udìláte rytinu ku podobenství jakékoli vìci, aneb uèiníte nìco zlého pøed oèima Hospodina Boha svého, popouzejíce ho: 26 Osvìdèuji proti vám dnes pøed nebem i zemí, že hroznì a rychle vyhlazeni budete z zemì, do kteréž pùjdete pøes Jordán, abyste vládli jí. Nedlouho bydliti budete v ní, ale do konce vyhlazeni budete. 27 A rozptýlí vás Hospodin mezi národy, a malièký poèet vás zùstane mezi pohany, do kterýchž zavede vás Hospodin, 28 A sloužiti tam budete bohùm, dílu rukou lidských, døevu a kameni, ješto nevidí ani slyší, ani jedí, ani èijí. 29 Jestliže pak i tam hledati budeš Hospodina Boha svého, tedy nalezneš, budeš-li ho hledati z celého srdce svého a z celé duše své. 30 Kdyžꜜ úzko bude, a pøijdou na tì všecky ty vìci, naposledy však, jestliže bys se navrátil k Hospodinu Bohu svému, a poslouchal bys hlasu jeho, 31 (Ponìvadž Hospodin Bùh tvùj jest Bùh silný, milosrdný,) neopustí tebe, ani tì nezkazí, ani zapomene se na smlouvu otcù tvých, kterouž s pøísahou utvrdil jim. 32 Nebo ptej se nyní na dni staré, kteøíž byli pøed tebou, od toho dne, v kterémž stvoøil Bùh èlovìka na zemi, a od jednoho kraje nebe až do druhého, stala-li se kdy vìc podobná této tak veliké, aneb slýcháno-li kdy co takového? 33 Zdali kdy slyšel který lid hlas Boha mluvícího z prostøedku ohnì, jako jsi ty slyšel a živ zùstal? 34 Aneb zdali se kdy který Bùh pokusil, aby pøijda, vzal sobì národ nìkterý z jiného národu s zkušováním, znameními a s zázraky, skrze boje a ruku silnou, v rameni vztaženém a v hrùzi veliké, jako uèinil všecko toto pro vás Hospodin Bùh váš v Egyptì pøed oèima vašima? 35 Tobìꜜ jest to ukázáno, abys vìdìl, že Hospodin jest Bùh, a že není jiného kromì nìho. 36 Dalꜜ s nebe slyšeti hlas svùj, aby vyuèil tebe, a na zemi ukázal tobì oheò svùj veliký, a slova jeho slyšel jsi z prostøedku ohnì. 37 Proto že miloval otce tvé, vyvolil símì jejich po nich, a vyvedl tì pøed sebou mocí svou velikou z Egypta, 38 Aby vyžena národy veliké a silnìjší, než jsi ty, pøed tváøí tvou, uvedl tebe a dal tobì zemi jejich v dìdictví, jakož dnes vidíš. 39 Vìziž tedy dnes a obnov to v srdci svém, že Hospodin jest Bùh na nebi svrchu i na zemi dole, a není žádného jiného. 40 Protož ostøíhej po všecky dny ustanovení a pøikázaní jeho, kteráž já dnes pøikazuji tobì, aby dobøe bylo tobì i synùm tvým po tobì, a abys prodlil dnù v zemi, kterouž Hospodin Bùh tvùj dá tobì. 41 Tehdy oddìlil Mojžíš tøi mìsta pøed Jordánem k východu slunce. 42 Aby utekl do nich vražedlník, kterýž by zabil bližního svého nechtì, a nemìl by ho pøed tím v nenávisti; když by utekl do jednoho z tìch mìst, aby živ zùstal: 43 Bozor na poušti, na rovinách v kraji Rubenitských, a Rámot v Galád, v pokolení Gád, a Golan v Bázan, v pokolení Manasse. 44 Ten jest zákon, kterýž pøedložil Mojžíš synùm Izraelským, 45 A tato jsou svìdectví a ustanovení i soudové, kteréž pøedložil Mojžíš synùm Izraelským, když vyšli z Egypta, 46 Pøed Jordánem v údolí naproti Betfegor, v zemi Seona, krále Amorejského, kterýž bydlil v Ezebon, jejž porazil Mojžíš a synové Izraelští, když vyšli z Egypta, 47 A uvázali se dìdiènì v zemi jeho, a v zemi Oga, krále Bázan, dvou králù Amorejských, v zemi, kteráž jest pøed Jordánem k východu slunce, 48 Od Aroer, (jenž leží pøi bøehu potoka Arnon), až k hoøe Sion, kteráž jest Hermon. 49 I ve všecku rovinu pøed Jordánem k východu až k moøi pustému, ležící pod horou Fazga.