1 Tato jsou slova smlouvy, kteráž pøikázal Hospodin Mojžíšovi uèiniti s syny Izraelskými v zemi Moábské, mimo onu smlouvu, kterouž uèinil s nimi na Orébì. 2 I svolav Mojžíš všecken lid Izraelský, øekl jim: Vy sami vidìli jste všecky vìci, kteréž uèinil Hospodin pøed oèima vašima v zemi Egyptské, Faraonovi, i všechnìm služebníkùm jeho, i vší zemi jeho, 3 Zkušování veliká, kteráž vidìly oèi tvé, znamení i zázraky ty veliké. 4 A však nedal vám Hospodin srdce k srozumìní, a oèí k vidìní, a uší k slyšení až do tohoto dne. 5 A vedl jsem vás ètyøidceti let po poušti, nezvetšela roucha vaše na vás, a obuv vaše neztrhala se na nohách vašich. 6 Chleba jste nejedli, vína a nápoje opojného jste nepili, abyste poznali, že já jsem Hospodin Bùh váš. 7 A když jste pøišli na toto místo, vytáhl Seon, král Ezebon, a Og, král Bázan, proti nám k boji, a porazili jsme je, 8 A vzali jsme zemi jejich, i dali jsme ji v dìdictví pokolení Rubenovu a Gádovu, a polovici pokolení Manassesova. 9 Ostøíhejtež tedy slov smlouvy této a èiòte je, aby se vám šꜜastnì vedlo všecko, což byste èinili. 10 Vy všickni dnes stojíte pøed Hospodinem Bohem svým, knížata vaše v pokoleních vašich, starší vaši a úøedníci vaši, všickni muži Izraelští, 11 Dítky vaše i ženy vaše, i pøíchozí vaši, kteøíž bydlejí u prostøed stanù vašich, i ten, kterýž døíví seká, i ten, kterýž váží vodu, 12 Abyste vešli v smlouvu Hospodina Boha svého, a v pøísahu jeho, v kteroužto smlouvu Hospodin Bùh tvùj dnes vchází s tebou, 13 Aby tì sobì dnes postavil za lid, a on byl tobì za Boha, jakož mluvil tobì, a jakož s pøísahou zaslíbil otcùm tvým, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi. 14 A ne s vámi samými èiním smlouvu tuto a pøísahu tuto, 15 Ale i s každým tím, jenž tuto dnes s námi stojí pøed Hospodinem Bohem naším, i s tím, jehož není tuto dnes s námi. 16 Nebo vy víte, kterak jsme bydlili v zemi Egyptské, a kterak jsme šli prostøedkem tìch národù, až jsme naskrze prošli. 17 A vidìli jste ohavnosti jejich i modly jejich, døevo i kámen, støíbro i zlato, kteréž jest pøi nich. 18 Hleïtež, aꜜ nebývá mezi vámi muže, aneb ženy, aneb èeledi, aneb pokolení, jehož by srdce odvrátilo se dnes od Hospodina Boha našeho, a šel by sloužiti bohùm tìch národù; aꜜ nebývá mezi vámi koøene plodícího jed a hoøkost. 19 I stalo by se, že uslyše takový slova zloøeèení tohoto, dobroøeèil by sobì v srdci svém, øka: Pokoj míti budu, bychꜜ pak i chodil podlé žádosti srdce svého; i pøidal by opilou žíznivé. 20 Nechceꜜ Hospodin odpustiti takovému, nebo tehdáž rozpálí se prchlivost Hospodinova a zùøivost jeho proti takovému èlovìku, tak že pøipadne na nìj všeliké zloøeèení, o kterémž psáno jest v knize této; i vyhladí Hospodin jméno jeho pod nebem. 21 A odlouèí jej Hospodin s jeho zlým ode všech pokolení Izraelských, vedlé všech zloøeèení smlouvy zapsané v této knize zákona, 22 Tak že øekne vìk potomní, synové vaši, kteøíž povstanou po vás, i cizozemec, kterýž pøijde z zemì daleké, (když uzøí rány zemì této, i neduhy její, kteréž uvedl na ni Hospodin, 23 Sirou a solí vypálenou všecku tu zemi, a že se nemùž síti, ani co vzcházeti, ani jaké byliny rùsti na ní, rovnì jako na místì, kdež jest podvrácena Sodoma a Gomora, Adama a Seboim, kteréž podvrátil Hospodin v hnìvì svém a v prchlivosti své), 24 Øeknou všickni národové: Proè jest tak uèinil Hospodin zemi této? Kteraký jest to hnìv prchlivosti jeho náramné? 25 A bude odpovìdíno: Proto že opustili smlouvu Hospodina Boha otcù svých, kterouž uèinil s nimi, když je vyvedl z zemì Egyptské. 26 Nebo odcházejíce, sloužili bohùm cizím a klanìli se jim, bohùm, kterýchž neznali, kteøíž se s nimi také nièímž dobrým nezdìlili. 27 I rozhnìvala se prchlivost Hospodinova na tu zemi, tak že uvedl na ni všecko zloøeèení zapsané v knize této. 28 Protož vyplénil je Hospodin z zemì jejich v hnìvì, v rozpálení a v prchlivosti veliké, a vyvrhl je do zemì jiné, jakž to ukazuje dnešní den. 29 Vìci skryté jsou Hospodina Boha našeho, vìci pak zjevené ty jsou naše a synù našich, abychom plnili všecka slova zákona tohoto.