31
Pøišed tedy Mojžíš, mluvil slova ta ke všemu Izraelovi, A øekl jim: Ve stu a ve dvadcíti letech jsem dnes, nemohuꜜ již více vycházeti a vcházeti; a také øekl Hospodin ke mnì: Nepøejdeš Jordánu tohoto. Hospodin Bùh tvùj pøedcházející tebe vyhladí ty národy od tváøi tvé, a ty dìdiènì je opanuješ, a Jozue tento pùjde pøed tebou, jakož øekl Hospodin. I uèiní Hospodin jim, jakož uèinil Seonovi a Ogovi králùm Amorejským a zemi jejich, kteréž vyhladil. Protož když je dá Hospodin vám, tedy uèiníte jim vedlé každého pøikázaní, kteréž jsem pøikázal vám. Buïte silní a zmužile se mìjte, nebojte se, ani se lekejte tváøi jejich, nebo Hospodin Bùh tvùj, on jde s tebou, neopustíꜜ a nezanechá tebe. Tedy povolal Mojžíš Jozue a øekl jemu pøed oèima všeho Izraele: Budiž silný a zmužile se mìj, nebo ty vejdeš s lidem tímto do zemì, kterouž s pøísahou zaslíbil Hospodin otcùm jejich, že ji dá jim, a ty ji rozdìlíš jim v dìdictví. Hospodin pak pøedcházející tì, onꜜ bude s tebou, neopustí tì, aniž tì zanechá; neboj se, ani se strachuj. I napsal Mojžíš zákon tento a dal jej knìžím, synùm Léví, kteøíž nosili truhlu smlouvy Hospodinovy, a všechnìm starším Izraelským, 10 A pøikázal jim Mojžíš, øka: Každého léta sedmého, v jistý èas léta odpuštìní, v svátek stanù, 11 Když pøijde všecken Izrael a postaví se pøed Hospodinem Bohem tvým na místì, kteréž by vyvolil, èísti budeš zákon tento pøede vším Izraelem v uších jejich, 12 Shromáždì lid, muže i ženy, i dìti, i pøíchozí své, kteøíž jsou v branách tvých, aby slyšíce, uèili se a báli se Hospodina Boha vašeho, a hledìli èiniti všecka slova zákona tohoto. 13 Synové také jejich, kteøíž ještì toho nepoznali, aꜜ slyší a uèí se báti Hospodina Boha vašeho po všecky dny, v nichž živi budete na zemi, do níž, pøejdouce Jordán, vejdete, abyste ji dìdiènì obdrželi. 14 I øekl Hospodin Mojžíšovi: Aj, již se pøiblížili dnové tvoji, abys umøel. Povolej Jozue, a postavte se oba v stánku úmluvy, a pøikáži jemu. Šel tedy Mojžíš a Jozue, a postavili se v stánku úmluvy. 15 I ukázal se Hospodin v stánku v sloupì oblakovém, a postavil se sloup oblakový nade dveømi stánku. 16 Øekl pak Hospodin Mojžíšovi: Aj, ty již usneš s otci svými, potom lid tento vstana, smilniti bude, následuje bohù cizozemcù zemì této, do níž vchází, aby bydlil u prostøed ní; tu mne opustí a zruší smlouvu mou, kterouž jsem uèinil s ním. 17 Protož rozhnìvá se na nìj prchlivost má v ten den, a opustím je, i skryji tváø svou od nich, a bude sežrán, i pøijdou na nìj mnohé vìci zlé a úzkosti. I øekne v ten den: Zdaliž ne proto pøišly na mne tyto zlé vìci, že Bùh mùj není u prostøed mne? 18 Já pak daleko skryji tváø svou v ten den pro všecko to zlé, kteréž páchal, jakž se obrátil k bohùm cizím. 19 Protož nyní napište sobì píseò tuto, a uè jí syny Izraelské; vlož ji v ústa jejich, aby ta píseò byla mi za svìdka proti synùm Izraelským. 20 Nebo uvedu jej do zemì, kterouž jsem s pøísahou zaslíbil otcùm jeho, oplývající mlékem a strdí, kdežto bude jísti a nasytí se a ztuèní. Tehdy obrátí se k bohùm cizím a sloužiti bude jim, i popudí mne a zruší smlouvu mou. 21 A když pøijdou na nìj mnohé zlé vìci a úzkosti, tehdy bude jemu tato píseò na svìdectví, (nebo nepøijde v zapomenutí, aniž odejde od úst semene jeho). Známꜜ zajisté myšlení jeho, a co on ještì dnes èiniti bude, prvé nežli jej uvedu do zemì, kterouž jsem s pøísahou zaslíbil. 22 Tedy napsal Mojžíš tu píseò v ten den a uèil jí syny Izraelské. 23 Potom dal pøikázaní Jozue, synu Nun, øka: Budiž silný, a mìj se zmužile, nebo ty uvedeš syny Izraelské do zemì, kterouž jsem jim s pøísahou zaslíbil, a já budu s tebou. 24 Stalo se pak, když napsal Mojžíš slova zákona tohoto v knize, a dokonal je, 25 Že pøikázal Levítùm, kteøíž nosili truhlu smlouvy Hospodinovy, øka: 26 Vezmìte tu knihu zákona a vložte ji v stranì truhly smlouvy Hospodina Boha vašeho, aꜜ jest tam proti vám na svìdectví. 27 Nebo já znám zpouru tvou a zatvrdilost šíje tvé. Aj, ponìvadž, když jsem já ještì živ nyní s vámi, zpurní jste bývali Hospodinu, èím tedy více, když já umru? 28 Shromažïte ke mnì všecky starší pokolení svých a správce vaše, abych mluvil v uši jejich slova tato, a osvìdèil proti nim nebem i zemí. 29 Nebo vím, že po mé smrti velmi porušíte se a vystoupíte z cesty, kterouž jsem pøikázal vám; proèež pøijde na vás toto zlé v posledních dnech, když byste èinili to, což se nelíbí Hospodinu, popouzejíce ho dílem rukou svých. 30 Mluvil tedy Mojžíš v uši všeho shromáždìní Izraelského slova písnì této, až je i dokonal.