1 Pozorujte nebesa a mluviti budu, poslyš i zemì výmluvností úst mých. 2 Sstupiž jako déšꜜ nauèení mé, spadniž jako rosa výmluvnost má, jako tichý déšꜜ na mladistvou trávu, a jako pøíval na odrostlou bylinu, 3 Nebo jméno Hospodinovo slaviti budu. Vzdejtež velebnost Bohu našemu, 4 Skále té, jejíž skutkové jsou dokonalí, nebo všecky cesty jeho jsou spravedlivé. Bùh silný, pravdomluvný, a není nepravosti v nìm, spravedlivý a pøímý jest. 5 Ale pokolení pøevrácené a zavilé zpronevìøilo se jemu mrzkostí vlastní svou, jakáž vzdálena jest od synù jeho. 6 Tím-liž jste se odplacovati mìli Hospodinu, lide bláznivý a nemoudrý? Zdaliž on není otec tvùj, kterýž tì sobì dobyl? On uèinil tebe a utvrdil tì. 7 Rozpomeò se na dny staré, považte let každého vìku; vzeptej se otce svého, a oznámí tobì, starcù svých, a povìdí tobì. 8 Když dìdictví rozdìloval Nejvyšší národùm, když rozsadil syny Adamovy, rozmìøil meze národùm vedlé poètu synù Izraelských. 9 Nebo díl Hospodinùv jest lid jeho, Jákob provazec dìdictví jeho. 10 Nalezl jej v zemi pusté, a na poušti veliké a hrozné; vùkol vedl jej, vyuèil jej, a ostøíhal ho, jako zøítedlnice oka svého. 11 Jako orlice ponouká orlièátek svých, sedí na mladých svých, roztahuje køídla svá, béøe je, a nosí je na køídlách svých: 12 Tak Hospodin sám vedl jej, a nebylo s ním boha cizozemcù. 13 Zprovodil jej na vysoká místa zemì, aby jedl úrody polní, a uèinil, aby ssál med z skály, a olej z kamene pøetvrdého, 14 Máslo od krav a mléko od ovcí, s nejtuènìjšími beránky a skopci z Bázan a kozly s jádrem zrn pšenièných, a èervené víno výborné aby pil. 15 Takž Izrael ztuènìv, zpíèil se; vytyl jsi a ztlustl, tukem jsi obrostl; i opustil Boha stvoøitele svého, a zlehèil sobì Boha spasení svého. 16 K horlení popudili ho cizími bohy, ohavnostmi zdráždili jej. 17 Obìtovali ïáblùm, ne Bohu, bohùm, jichž neznali, novým, kteøíž z blízka pøišli, jichžto se nic nestrašili otcové vaši. 18 Na skálu, kteráž zplodila tì, zapomenul jsi; zapomnìl jsi na Boha silného, stvoøitele svého. 19 To když vidìl Hospodin, popudil se hnìvem proti synùm a dcerám svým, 20 A øekl: Skryji pøed nimi tváø svou, podívám se posledním vìcem jejich; nebo národ pøevrácený jest, synové, v nichž není žádné víry. 21 Oniꜜ jsou mne popudili k horlení skrze to, což není Bùh silný, rozhnìvali mne svými marnostmi. I jáꜜ popudím jich k závisti skrze ty, kteøíž nejsou lid, skrze národ bláznivý k hnìvu jich popudím. 22 Nebo oheò zápalen jest v prchlivosti mé, a hoøeti bude až do nejhlubšího pekla, a sžíøe zemi i úrody její, a zapálí základy hor. 23 Shromáždím na nì zlé vìci, støely své vystøílím na nì. 24 Hladem usvadnou, a neduhy pálèivými a nakažením morním pøehoøkým žráni budou; také zuby šelm pošli na nì s jedem hadù zemských. 25 Meè uvede sirobu vnì, a v pokojích bude strach, tak na mládenci jako pannì, dítìti prsí požívajícím i muži šedivém. 26 Ano, øekl bych: Rozptýlím je po koutech, rozkáži pøestati mezi lidmi pamìti jejich, 27 Bych se pýchy nepøítele neobával, aby spatøíce to nepøátelé jejich, neøekli: Ruka naše nepøemožená byla, neuèinilꜜ jest Hospodin nièeho z tìch vìcí. 28 Nebo národ ten nesmyslný jest a nemající rozumnosti. 29 Ó by moudøí byli, rozumìliꜜ by tomu, prohlédali by na poslední vìci své. 30 Jak by jich jeden honiti mohl tisíc, a dva pryè zahnati deset tisícù? Jediné že Bùh skála jejich prodal je, a Hospodin vydal je. 31 Nebo Bùh skála naše není jako skála jejich, což nepøátelé naši sami souditi mohou. 32 Nebo z kmene Sodomského kmen jejich, a z réví Gomorských hroznové jejich, hroznové jedovatí, zrní hoøkosti plné. 33 Jed drakù víno jejich, a jed lítý nejjedovatìjšího hada. 34 Zdaliž to není schováno u mne? zapeèetìno v pokladnicích mých? 35 Máꜜ jest pomsta a odplata, èasemꜜ svým klesne noha jejich; nebo blízko jest den zahynutí jejich, a budoucí vìci zlé rychle pøipadnou na nì. 36 Souditi zajisté bude Hospodin lid svùj, a nad služebníky svými lítost míti bude, když uzøí, že odešla síla, a že jakož zajatý tak i zanechaný s nic býti nemùže. 37 I dí: Kde jsou bohové jejich? skála, v níž nadìji mìli? 38 Z jejichžto obìtí tuk jídali, a víno z obìtí jejich mokrých píjeli? Nechaꜜ vstanou a spomohou vám, nechꜜ vám skrejší jest skála ta. 39 Pohleïtež již aspoò, že já jsem, já jsem sám, a že není Boha kromì mne. Já mohu usmrtiti i obživiti, já raniti i uzdraviti, a není žádného, kdo by vytrhl z ruky mé. 40 Nebo já pozdvihám k nebi ruky své, a pravím: Živ jsem já na vìky. 41 Jakž nabrousím ostøí meèe svého, a uchopí soud ruka má, uèiním pomstu nad nepøátely svými, a tìm, jenž v nenávisti mne mìli, odplatím. 42 Opojím støely své krví, a meè mùj sžere maso, a to krví ranìných a zajatých, jakž jen zaènu pomsty uvoditi na nepøátely. 43 Veselte se pohané s lidem jeho, neboꜜ pomstí krve služebníkù svých, a uvede pomstu na nepøátely své, a oèistí zemi svou a lid svùj. 44 I pøišel Mojžíš, a mluvil všecka slova písnì této v uši lidu, on a Jozue, syn Nun. 45 A když dokonal Mojžíš mluvení všech slov tìch ke všemu množství Izraelskému, 46 Øekl jim: Pøiložtež srdce svá ke všechnìm slovùm, kteráž já dnes osvìdèuji vám, a pøikažte to synùm svým, aby ostøíhali všech slov zákona tohoto, a èinili je. 47 Nebo není daremné slovo, abyste jím pohrdnouti mìli, ale jest život váš; a v slovu tom prodlíte dnù svých na zemi, kterouž abyste dìdiènì obdrželi, pùjdete pøes Jordán. 48 Téhož dne mluvil Hospodin k Mojžíšovi, øka: 49 Vstup na horu tuto Abarim, na vrch Nébo, kteráž jest v zemi Moábské naproti Jerichu, a spatø zemi Kananejskou, kterouž já dávám synùm Izraelským právem dìdièným. 50 A umøeš na vrchu, na kterýž vejdeš, a pøipojen budeš k lidu svému, jako umøel Aron, bratr tvùj, na hoøe øeèené Hor, a pøipojen jest k lidu svému. 51 Nebo jste zhøešili proti mnì u prostøed synù Izraelských, pøi vodách odpírání v Kádes, na poušti Tsin, proto že jste neposvìtili mne u prostøed synù Izraelských. 52 Pøed sebou zajisté uzøíš zemi tu, ale tam nevejdeš do zemì té, kterouž dávám synùm Izraelským.