1 Všeliká vìc má jistý èas, a každé pøedsevzetí pod nebem svou chvíli. 2 Jest èas rození i èas umírání, èas sázení a èas vykopání, což vsazeno bývá; 3 Èas mordování a èas hojení, èas boøení a èas stavení; 4 Èas pláèe a èas smíchu, èas smutku a èas proskakování; 5 Èas rozmítání kamení a èas shromažïování kamení, èas objímání a èas vzdálení se od objímání; 6 Èas hledání a èas ztracení, èas chování a èas zavržení; 7 Èas roztrhování a èas sšívání, èas mlèení a èas mluvení; 8 Èas milování a èas nenávidìní, èas boje a èas pokoje. 9 Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o èemž pracuje? 10 Vidìl jsem zamìstknání, kteréž dal Bùh synùm lidským, aby se jím trápili. 11 Sám všecko èiní ušlechtile èasem svým, nýbrž i žádost svìta dal v srdce jejich, aby nestihal èlovìk díla toho, kteréž dìlá Bùh, ani poèátku ani konce. 12 Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a èinili dobøe v životì svém, 13 Aè i to, když všeliký èlovìk jí a pije, a užívá dobrých vìcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží. 14 Znám, že cožkoli èiní Bùh, to trvá na vìky; nemùže se k tomu nic pøidati, ani od toho co odjíti. A èiní to Bùh, aby se báli oblíèeje jeho. 15 To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bùh obnovuje to, což pominulo. 16 Pøesto vidìl jsem ještì pod sluncem na místì soudu bezbožnost, a na místì spravedlnosti nespravedlnost. 17 I øekl jsem v srdci svém: Budeꜜ Bùh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude èas každému pøedsevzetí i každému skutku. 18 Øekl jsem v srdci svém o zpùsobu synù lidských, že jim ukázal Bùh, aby vidìli, že jsou podobni hovadùm. 19 Pøípadnost synù lidských a pøípadnost hovad jest pøípadnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napøed má èlovìk pøed hovadem; nebo všecko jest marnost. 20 Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu. 21 Kdo to zná, že duch synù lidských vstupuje zhùru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi? 22 Protož spatøil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se èlovìku v skutcích svých, ponìvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu pøivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po nìm?