1 Moudrost èlovìka osvìcuje oblíèej jeho, a nestydatost tváøi jeho promìòuje. 2 Jáꜜ radím: Výpovìdi královské ostøíhej, a však podlé pøísahy Boží. 3 Nepospíchej odjíti od tváøi jeho, aniž trvej v zpouøe; nebo cožꜜ by koli chtìl, uèinil by. 4 Nebo kde slovo královské, tu i moc jeho, a kdo dí jemu: Co dìláš? 5 Kdo ostøíhá pøikázaní, nezví o nièem zlém. I èas i pøíèiny zná srdce moudrého. 6 Nebo všeliké pøedsevzetí má èas a pøíèiny. Ale i to neštìstí veliké èlovìka se pøídrží, 7 Že neví, co budoucího jest. Nebo jak se stane, kdo mu oznámí? 8 Není èlovìka, kterýž by moci mìl nad životem, aby zadržel duši, aniž má moc nade dnem smrti; nemá ani branì v tom boji, aniž vysvobodí bezbožnost bezbožného. 9 Ve všem tom vidìl jsem, pøiloživ mysl svou ke všemu tomu, co se dìje pod sluncem, že èasem panuje èlovìk nad èlovìkem k jeho zlému. 10 A tehdáž vidìl jsem bezbožné pohøbené, že se zase navrátili, ale kteøíž z místa svatého odešli, v zapomenutí dáni jsou v mìstì tom, v kterémž dobøe èinili. I to také jest marnost. 11 Nebo že ne i hned ortel dochází pro skutek zlý, protož vroucí jest k tomu srdce synù lidských, aby èinili zlé vìci. 12 A aèkoli høíšník èiní zle na stokrát, a vždy se mu odkládá, já však vím, že dobøe bude bojícím se Boha, kteøíž se bojí oblíèeje jeho. 13 S bezbožným pak nedobøe se díti bude, aniž se prodlí dnové jeho; minou jako stín, proto že jest bez báznì pøed oblíèejem Božím. 14 Jest marnost, kteráž se dìje na zemi: Že bývají spravedliví, jimž se však vede, jako by èinili skutky bezbožných; zase bývají bezbožní, kterýmž se však vede, jako by èinili skutky spravedlivých. Protož jsem øekl: I to také jest marnost. 15 A tak chválil jsem veselí, proto že nic nemá lepšího èlovìk pod sluncem, jediné aby jedl a pil, a veselil se, a že to pozùstává jemu z práce jeho ve dnech života jeho, kteréž dal jemu Bùh pod sluncem. 16 A aè jsem se vydal srdcem svým na to, abych moudrost vystihnouti mohl, a vyrozumìti bídì, kteráž bývá na zemi, pro kterouž ani ve dne ani v noci nespí, 17 A však vidìl jsem pøi každém skutku Božím, že nemùže èlovìk vystihnouti skutku dìjícího se pod sluncem. O èež pracuje èlovìk, vyhledati chtìje, ale nenalézá; nýbrž byꜜ i myslil moudrý, že se doví, nebude moci nic najíti.