1 Po tìch vìcech zvelebil král Asverus Amana syna Hammedatova Agagského, a vyvýšil ho, tak že vyzdvihl stolici jeho nade všecka jiná knížata, kteøíž byli pøi nìm. 2 A všickni služebníci královští, kteøíž vcházeli do brány královské, klanìli se a padali pøed Amanem; nebo tak pøikázal o nìm král. Ale Mardocheus se neklanìl, ani padal. 3 Protož øekli služebníci královští, kteøíž byli v bránì královské, Mardocheovi: Proè pøestupuješ pøikázaní královské? 4 I stalo se, když o to s ním mluvívali každého dne, a neposlechl jich, že to oznámili Amanovi, aby vidìli, bude-li stálý v svých slovích Mardocheus; nebo oznámil jim, že jest Žid. 5 Vida pak Aman, že se Mardocheus neklaní, ani padá pøed ním, naplnìn jest Aman prchlivostí. 6 Ale za malou vìc sobì položil, vztáhnouti ruku na Mardochea samého, (nebo byli oznámili jemu, z kterého by lidu byl Mardocheus). Protož smýšlel Aman, aby zahubil národ Mardocheùv, totiž všecky Židy, kteøíž byli ve všem království Asverovu. 7 Takž mìsíce prvního, totiž mìsíce Nísan, léta dvanáctého kralování Asverova, rozkázal uvrci pur, totiž los, pøed sebou ode dne ke dni, a od mìsíce až do mìsíce dvanáctého, jenž jest mìsíc Adar. 8 Nebo byl øekl Aman králi Asverovi: Jest lid jakýsi rozptýlený a roztroušený mezi lidem ve všech krajinách království tvého, jejichž práva rozdílná jsou ode všech národù, práv pak královských neostøíhají. Protož králi není užiteèné, nechati jich. 9 Jestliže se králi za dobré vidí, nechꜜ se napíše, aby je zahladili, a já deset tisíc centnéøù støíbra odvážím do rukou pøedstaveným té práci, aby je vnesli do komory královské. 10 Tedy král sòav prsten svùj s ruky své, dal jej Amanovi synu Hammedatovu Agagskému, nepøíteli Židovskému. 11 A øekl král Amanovi: Støíbro to daruji tobì i lid ten, abys naložil s ním, jakꜜ se koli líbí. 12 Protož povoláni jsou písaøi královští téhož mìsíce prvního tøináctého dne, a psáno jest všecko tak, jakž pøikázal Aman, k knížatùm královským i vývodám, kteøíž byli v jedné každé krajinì, i hejtmanùm jednoho každého národu, každé krajinì vedlé písma jejího, a každému národu vedlé jazyku jeho; jménem krále Asvera psáno, a zapeèetìno prstenem královským. 13 I jsou posláni listové po poslích do všech krajin královských, aby hubili, mordovali a vyhladili všecky Židy, od mladého až do starce, dìti i ženy, jednoho dne, totiž tøináctého, mìsíce dvanáctého, (jenž jest mìsíc Adar), a loupeže jejich aby rozbitovali. 14 Summa toho psání byla: Aby vyhlášeno bylo v jedné každé krajinì a oznámeno všechnìm národùm, aby hotovi byli ke dni tomu. 15 Tedy vyjeli poslové stìží s poruèením královským, a vyhlášeno jest to v Susan, mìstì královském. Král pak a Aman sedìli, kvasíce, ale mìšꜜané Susan zkormouceni byli.