1 I stalo se slovo Hospodinovo ke mnì, økoucí: 2 Synu èlovìèí, prorokuj proti prorokùm Izraelským, kteøíž prorokují, a rci prorokujícím z srdce svého: Slyšte slovo Hospodinovo: 3 Takto praví Panovník Hospodin: Bìda prorokùm bláznivým, kteøíž následují ducha svého, ješto však nic nevidìli. 4 Podobni jsou liškám na pustinách proroci tvoji, Izraeli. 5 Nevstupujete k mezerám, aniž dìláte hradby okolo domu Izraelského, aby ostáti mohl v boji v den Hospodinùv. 6 Vídají marnost a hádání lživé. Øíkají: Praví Hospodin, ješto jich neposlal Hospodin, a troštují lidi, aby jen utvrdili slovo své. 7 Zdaliž vidìní marného nevídáte, a hádání lživého nevypravujete? A øíkáte: Praví Hospodin, ješto jsem já nemluvil. 8 Proèež takto praví Panovník Hospodin: Proto že mluvíte marnost, a vídáte lež, protož aj, já jsem proti vám, praví Panovník Hospodin. 9 Nebo bude ruka má proti prorokùm, kteøíž vídají marnost a hádají lež. V losu lidu mého nebudou, a v popisu domu Izraelského nebudou zapsáni, aniž do zemì Izraelské vejdou. I zvíte, že já jsem Panovník Hospodin, 10 Proto, proto že v blud uvedli lid mùj, øíkajíce: Pokoj, ješto nebylo žádného pokoje. Jeden zajisté ustavìl stìnu hlinìnou, a jiní obmítali ji vápnem nièemným. 11 Rciž tìm, kteøíž obmítají vápnem nièemným: I však to padne. Pøijde pøíval rozvodnilý, a vy, kamenové krupobití velikého, spadnete, a vítr bouølivý roztrhne ji. 12 A aj, když padne ta stìna, zdaliž vám nebude øeèeno: Kdež jest to obmítání, jímž jste obmítali? 13 Protož takto praví Panovník Hospodin: Roztrhnu ji, pravím, vìtrem bouølivým v prchlivosti své, a pøíval rozvodnilý v hnìvì mém pøijde, a kamení krupobití velikého v prchlivosti mé k vyhlazení jí. 14 Nebo rozboøím stìnu tu, kterouž jste obmetali vápnem nièemným, a porazím ji na zem, tak že odkryt bude grunt její. I padne, a zkaženi budete u prostøed ní, a zvíte, že já jsem Hospodin. 15 A tak vykonaje prchlivost svou na té stìnì, a na tìch, kteøíž ji obmítají vápnem nièemným, dím vám: Není více té stìny, není ani tìch, kteøíž ji obmítali, 16 Totiž prorokù Izraelských, kteøíž prorokují Jeruzalému, a ohlašují jemu vidìní pokoje, ješto není žádného pokoje, praví Panovník Hospodin. 17 Ty pak, synu èlovìèí, obraꜜ tváø svou k dcerám lidu svého, kteréž prorokují z srdce svého, a prorokuj i proti nim. 18 A rci: Takto praví Panovník Hospodin: Bìda tìm, kteréž šijí polštáøíky pod všeliké lokty rukou lidu mého, a dìlají kukly na hlavu všeliké postavy, aby lovily duše. Zdaliž loviti máte duše lidu mého, abyste se živiti mohly? 19 Nebo zlehèujete mne u lidu mého pro hrst jeèmene a pro kus chleba, umrtvujíce duše, kteréž neumrou, a obživujíce duše, kteréž živy nebudou, lhouce lidu mému, kteøíž poslouchají lži. 20 Protož takto praví Panovník Hospodin: Aj, já dám se v polštáøíky vaše, jimiž vy lovíte tam duše, abyste je oklamaly. Nebo strhnu je s ramenou vašich, a propustím duše, duše, kteréž vy lovíte, abyste je oklamaly. 21 I strhnu kukly vaše, a vytrhnu lid svùj z ruky vaší, tak abyste jich nemohly více loviti, i zvíte, že já jsem Hospodin; 22 Proto že kormoutíte srdce spravedlivého lžmi, ješto jsem já ho nekormoutil, a posilujete rukou bezbožného, aby se neodvrátil od zlé cesty své, obživujíce jej. 23 Protož nebudete vídati marnosti, a s hádáním nebudete se obírati více; nebo vytrhnu lid svùj z ruky vaší, i zvíte, že já jsem Hospodin.