17
Opìt stalo se slovo Hospodinovo ke mnì, økoucí: Synu èlovìèí, vydej pohádku, a pøedlož podobenství o domu Izraelském, A rci: Takto praví Panovník Hospodin: Orlice veliká, velikých køídel a dlouhých brkù, plná peøí, strakatá, pøiletìvši na Libán, vzala vrch cedru. Vrch mladistvých ratolestí jeho ulomila, a pøenesla jej do zemì kupecké; v mìstì kupeckém položila jej. Potom vzavši z semene té zemì, vsadila je v poli úrodném, a vsadila je velmi opatrnì pøi vodách mnohých. Kteréžto bylo by vzešlo, a bylo by révem bujným, jakžkoli nízké postavy, a byly by patøily ratolesti jeho k ní, a koøenové jeho poddáni byli by jí, a tak bylo by kmenem vinným, kterýž by vydal byl ratolesti, a vypustil rozvody. Ale byla orlice jedna veliká velikých køídel a vypeøená, a aj, ten kmen vinný pøipjal koøeny své k ní, a ratolesti své vztáhl k ní, aby svlažovala jej z brázd štípení svého, Ješto v poli dobrém, pøi vodách mnohých štípen byl, aby vypustil ratolesti, a nesl ovoce, a byl kmenem slavným. Rci: Takto praví Panovník Hospodin: Zdaliž se podaøí? Zdaliž koøenù jeho nevytrhá, a ovoce jeho neotrhá a neusuší? Zdaž všech ratolestí vyrostlých z nìho neusuší? Zdaliž s velikou silou a s mnohým lidem nevyhladí ho z koøenù jeho? 10 Aj, jakžkoli štípen, zdaliž se podaøí? Zdaliž, jakž se ho dotkne vítr východní, do konce neuschne? Pøi brázdách, pøi nichž se ujal, zdaž neuschne? 11 Za tím stalo se slovo Hospodinovo ke mnì, økoucí: 12 Rci nyní domu zpurnému: Nevíte-liž, co je toto? Rci: Aj, pøitáhl král Babylonský do Jeruzaléma, a vzal krále jeho i knížata jeho, a zavedl je s sebou do Babylona. 13 Vzal také z semene královského, a uèiniv s ním smlouvu, pøísahou jej zavázal, a silné zemì té pobral, 14 Aby bylo království snížené, proto aby se nepozdvihovalo, aby ostøíhaje smlouvy jeho, tak stálo. 15 Ale zprotivil se jemu, poslav posly své do Egypta, aby jemu podal koní a lidu mnohého. Zdaž se mu to podaøí? Zdaž pomsty ujde ten, kdož tak èiní? Ten kdož ruší smlouvu, zdaliž pomsty ujde? 16 Živꜜ jsem já, praví Panovník Hospodin, že v místì krále toho, kterýž jej králem uèinil, jehož pøísahou pohrdl, a jehož smlouvu zrušil, u nìho v Babylonì umøe. 17 Aniž mu Farao s vojskem velikým a s zástupem mnohým co napomùže v boji, když vysype násyp, a vzdìlá šance, aby zahubil množství lidí, 18 Ponìvadž pohrdl pøísahou, zrušiv smlouvu. Neb aj, podal ruky své, a však všecko toto èiní. Neujdeꜜ pomsty. 19 Protož takto praví Panovník Hospodin: Živꜜ jsem já, že pøísahu svou, kterouž pohrdl, a smlouvu svou, kterouž zrušil, jistotnì obrátím na hlavu jeho. 20 Nebo roztáhnu na nìj sít svou, a polapen bude do vrše mé, i zavedu jej do Babylona, a souditi se s ním budu tam pro pøestoupení jeho, kteréhož se dopustil proti mnì. 21 Všickni též, kteøíž utekli od nìho se všemi houfy jeho, od meèe padnou, ostatní pak na všecky strany rozprostøíni budou. I zvíte, že já Hospodin mluvil jsem. 22 Takto praví Panovník Hospodin: A však vezmu z vrchu cedru toho vysokého a vsadím, z vrchu mladistvých ratolestí jeho mladou vìtvièku ulomím, a štípím na hoøe vysoké a vyvýšené. 23 Na hoøe vysoké Izraelské štípím ji, i vypustí ratolesti, a ponese ovoce, a tak uèinìna bude cedrem slavným, a bude bydliti pod ním všeliké ptactvo; všecko, což køídla má, v stínu ratolestí jeho bydliti bude. 24 A tak zvìdí všecka døíví polní, že já Hospodin snížil jsem døevo vysoké, a povýšil jsem døeva nízkého; usušil jsem strom zelený, a zpùsobil to, aby zkvetl strom suchý. Já Hospodin mluvil jsem to i uèiním.