31
Bylo pak jedenáctého léta, tøetího mìsíce, prvního dne téhož mìsíce, že se stalo slovo Hospodinovo ke mnì, økoucí: Synu èlovìèí, rci Faraonovi králi Egyptskému i množství jeho: K komu jsi podoben v své velikosti? Aj, Assur byl jako cedr na Libánu, pìkných ratolestí, a vìtvovím zastìòující, a vysokého zrùstu, jehož vrchové byli mezi hustými vìtvemi. Vody k zrùstu pøivedly jej, propast jej vyvýšila, potoky jejími opuštìn byl vùkol kmen jeho, ješto jen praménky své vypouštìla na všecka døíví polní. Takž se vyvýšil zrùst jeho nade všecka døíví polní, a rozmnožili se výstøelkové jeho, a pro hojnost vod roztáhly se ratolesti jeho, kteréž vypustil. Na ratolestech jeho hnízdilo se všelijaké ptactvo nebeské, a pod vìtvemi jeho rodili se všelijací živoèichové polní, a v stínu jeho sedali všickni národové velicí. I byl ušlechtilý pro svou velikost, a pro dlouhost vìtví svých; nebo koøen jeho byl pøi vodách mnohých. Cedrové v zahradì Boží nepøikryli ho, jedle nevrovnaly se ratolestem jeho, a stromové kaštanoví nebyli podobni vìtvem jeho. Žádné døevo v zahradì Boží nebylo rovné jemu v kráse své. Ozdobil jsem jej množstvím vìtvoví jeho, tak že mu závidìla všecka døíví Eden, kteráž byla v zahradì Boží. 10 Protož takto praví Panovník Hospodin: Proto že vysoce vyrostl, a vypustil vrch svùj mezi husté vìtvoví, a pozdvihlo se srdce jeho pøíèinou vysokosti jeho: 11 Protož vydal jsem jej v ruku nejsilnìjšího z národù, aby s ním pøísnì nakládal; pro bezbožnost jeho vyhnal jsem jej. 12 A tak vyꜜali jej cizozemci, nejukrutnìjší národové, a nechali ho tu. Po horách i po všech údolích opadly vìtve jeho, a slomeny jsou ratolesti jeho na všecky prudké potoky té zemì. Proèež vystoupili z stínu jeho všickni národové zemì, a opustili jej. 13 Na nìmž padlém bydlí všelijaké ptactvo nebeské, a na ratolestech jeho jsou všelijací živoèichové polní, 14 Proto aby se nevyvyšovalo v zrostu svém žádné døíví pøi vodách, a aby nevypouštìlo vrchù svých mezi hustými vìtvemi, a nevypínalo se nad jiné vysokostí svou žádné døevo zapojené vodami, proto že všickni ti oddáni jsou k smrti, dolù do zemì mezi syny lidské s tìmi, kteøíž sstupují do jámy. 15 Takto praví Panovník Hospodin: Toho dne, v kterýž on sstoupil do hrobu, pøivedl jsem k kvílení, a pøikryl jsem pøíèinou jeho propast, a zadržel jsem potoky její, aby se zastavily vody mnohé, a uèinil jsem, aby smutek nesl pøíèinou jeho Libán, a všecko døíví polní pøíèinou jeho aby umdlelo. 16 Od hømotu pádu jeho uèinil jsem, že se tøásli národové, když jsem jej svedl do hrobu s tìmi, kteøíž sstupují do jámy. Nad èímž se potìšila na zemi dole všecka døíví Eden, což výborného a dobrého jest na Libánu, vše což zapojeného jest vodou. 17 I ti s ním sstoupili do hrobu k tìm, kteøíž jsou zbiti meèem, i rámì jeho, i kteøíž sedali v stínu jeho u prostøed národù. 18 Kterému z stromù Eden podoben jsi tak v slávì a velikosti? Však svržen budeš s døívím Eden dolù na zem, mezi neobøezanci s zbitými meèem lehneš. Toꜜ jest Farao i všecko množství jeho, praví Panovník Hospodin.