1 Abraham pak již byl starý a sešlého vìku; a Hospodin požehnal mu ve všech vìcech. 2 Tedy øekl Abraham služebníku svému staršímu v domì svém, kterýž spravoval všecky vìci jeho: Vlož nyní ruku svou pod bedro mé, 3 Abych tì zavázal pøísahou skrze Hospodina, Boha nebe a Boha zemì, abys nebral manželky synu mému ze dcer Kananejských, mezi nimiž já bydlím. 4 Ale pùjdeš do zemì mé a pøíbuznosti mé; a odtud vezmeš manželku synu mému Izákovi. 5 I øekl jemu služebník ten: Kdyby pak nechtìla žena ta se mnou jíti do zemì této, mám-li zase uvésti syna tvého do zemì, z níž jsi vyšel? 6 Kterýžto odpovìdìl: Hleï, abys zase neuvodil syna mého tam. 7 Hospodin Bùh nebe, kterýž vzal mne z domu otce mého a z vlasti mé, a mluvil mi, a kterýž mi pøisáhl, øka: Semeni tvému dám zemi tuto, onꜜ pošle andìla svého pøed tebou, a vezmeš manželku synu mému odtud. 8 Jestliže by pak žena ta nechtìla jíti s tebou, svoboden budeš od této pøísahy mé; toliko syna mého neuvoï tam zase. 9 Tedy vložil služebník ten ruku svou pod bedro Abrahama, pána svého, a pøisáhl jemu na tu øeè. 10 A vzal služebník ten deset velbloudù z velbloudù pána svého, aby se bral; (nebo mìl všecken statek pána svého v rukou svých.) I vstav, bral se k Aram Naharaim do mìsta Náchor. 11 A zastavil se s velbloudy pøed mìstem, u studnice vody k veèerou, èasu toho, když vycházejí vážiti vody. 12 A øekl: Hospodine, Bože pána mého Abrahama, dejž, prosím, aꜜ se potká se mnou dnes to, èehož hledám; a uèiò milosrdenství se pánem mým Abrahamem. 13 Aj, já stojím u studnice vody, a dcery mužù mìsta tohoto vycházejí, aby vážily vodu. 14 Dìveèka tedy, kteréž bych øekl: Nachyl medle vìderce svého, aꜜ se napiji, a ona by øekla: Pí, také i velbloudy tvé napojím, ta aby byla, kterouž jsi zpùsobil služebníku svému Izákovi; a po tomꜜ poznám, že jsi milosrdenství uèinil se pánem mým. 15 I stalo se prvé, než on pøestal mluviti, aj, Rebeka, kteráž se narodila Bathuelovi, synu Melchy, manželky Náchora bratra Abrahamova, vycházela, a vìderce její bylo na rameni jejím. 16 A byla dìveèka na pohledìní velmi krásná, panna, a muž nepoznal jí; kterážto sešla k studnici té, a naplnivši vìderce své, šla vzhùru. 17 Tedy bìžel služebník ten proti ní, a øekl: Dej mi píti, prosím, malièko vody z vìderce svého. 18 I øekla: Napí se, pane mùj. A rychle složila vìderce své na ruku svou a dala mu píti. 19 A davši mu píti, øekla: Také velbloudùm tvým navážím, dokudž se nenapijí. 20 Tedy rychle vylila z vìderce svého do koryta, a bìžela ještì k studnici, aby vážila vodu; a vážila všechnìm velbloudùm jeho. 21 Muž pak ten s užasnutím divil se jí mlèe, rozjímaje, aby zvìdìl, zdaøil-li Hospodin cestu jeho, èili nic. 22 I stalo se, když pøestali píti velbloudové, vyòav muž náušnici zlatou, ztíží pùl lotu, a dvì náramnice, dal na ruce její, kteréž vážily deset lotù zlata. 23 A øekl: Èí jsi dcera? Povìz mi, prosím, jest-li v domì otce tvého nám místo, kdež bychom pøes noc zùstali? 24 Jemužto odpovìdìla: Dcera jsem Bathuele, syna Melchy, kteréhož porodila Náchorovi. 25 Øekla ještì k nìmu: Slámy také a potravy hojnì u nás jest, ano i místo, kdež byste pøes noc zùstali. 26 Tedy skloniv hlavu, poklonu uèinil Hospodinu. 27 A øekl: Požehnaný Hospodin, Bùh pána mého Abrahama, kterýž neodjal milosrdenství svého a pravdy své od pána mého, mne také na cestì vedl Hospodin k domu bratøí pána mého. 28 I bìžela dìveèka, a oznámila v domì matky své tak, jakž se stalo. 29 A mìla Rebeka bratra, jménem Lábana; ten bìžel k muži tomu ven k studnici. 30 Nebo uzøev náušnici a náramnice na rukou sestry své, a slyšev slova Rebeky sestry své, ana praví: Tak mluvil ke mnì èlovìk ten, pøišel k muži, a on stál pøi velbloudích u studnice. 31 Jemuž øekl: Vejdi, požehnaný Hospodinùv. Proè bys stál vnì, kdyžꜜ jsem pøipravil dùm a místo velbloudùm? 32 Tedy všel muž ten do domu, a odsedlal velbloudy, a dal Lában slámy a potravy velbloudùm, i vody k umytí noh jeho a noh mužù tìch, kteøí s ním byli. 33 A položil pøedeò chléb, aby jedl. Ale on øekl: Nebudu jísti, dokudž nevypravím øeèí svých. I øekl Lában: Mluv. 34 Tedy øekl: Služebník Abrahamùv jsem já. 35 A Hospodin požehnal pánu mému velice, tak že veliký uèinìn jest; nebo dal mu ovce a voly, støíbro a zlato, služebníky a dìvky, velbloudy a osly. 36 A porodila Sára, manželka pána mého, pánu mému v starosti své syna, jemuž dal, cožkoli má. 37 I zavázal mne pøísahou pán mùj, øka: Nevezmeš manželky synu mému ze dcer Kananejských, v jejichž zemi já bydlím. 38 Ale k domu otce mého pùjdeš, a k rodinì mé, a odtud vezmeš manželku synu mému. 39 A když jsem øekl pánu svému: Snad nepùjde žena ta se mnou? 40 Odpovìdìl mi: Hospodin, pøed jehož oblíèejem ustaviènì jsem chodil, pošle andìla svého s tebou, a šꜜastnou zpùsobí cestu tvou, a vezmeš manželku synu mému z rodiny mé, a z domu otce mého. 41 A budeš svoboden od pøísahy mé, když bys pøišel k rodinì mé; a jestliže by nedali tobì, budeš prost od pøísahy mé. 42 Protož dnes pøišed k studnici, øekl jsem: Hospodine, Bože pána mého Abrahama, jestliže ty nyní šꜜastnì spravuješ cestu mou, po níž já jdu, 43 Aj, já stojím u studnice vody; protož, nechžꜜ panna, kteráž vyjde vážiti vody, když bych jí øekl: Dej mi píti nyní malièko vody z vìderce svého, 44 A ona by mi odpovìdìla: I ty pí, i velbloudùm tvým také navážím, ta aꜜ jest manželka, kterouž zpùsobil Hospodin synu pána mého. 45 Prvé pak než jsem já pøestal mluviti v srdci svém, aj, Rebeka vycházela mající vìderce své na rameni svém, a sšedši k studnici, vážila. I øekl jsem jí: Prosím, dej mi píti. 46 Ona pak rychle složila vìderce své s sebe, a øekla: Pí, také i velbloudy tvé napojím. Tedy pil jsem, a napojila také velbloudy. 47 I ptal jsem se jí, a øekl jsem: Èí jsi dcera? Ona odpovìdìla: Dcera Bathuele, syna Náchorova, jehož mu porodila Melcha. Tedy dal jsem náušnici na tváø její, a náramnice na ruce její. 48 A skloniv hlavu, poklonu jsem uèinil Hospodinu, a dobroøeèil jsem Hospodina, Boha pána mého Abrahama, kterýž vedl mne po cestì pøímé, abych dceru bratra pána svého vzal synu jeho. 49 Protož nyní, èiníte-li milosrdenství, a pravdu se pánem mým, oznamte mi; pakli nic, také mi oznamte, a obrátím se na pravo neb na levo. 50 Tedy odpovìdìli Lában a Bathuel, økouce: Od Hospodina vyšla jest vìc tato; nemùžemeꜜ odepøíti v nièemž. 51 Aj, Rebeka pøed tebou, vezmiž ji a jeï; a nechꜜ jest manželkou synu pána tvého, jakož mluvil Hospodin. 52 I stalo se, že jakž uslyšel služebník Abrahamùv slova jejich, poklonil se Hospodinu až k zemi. 53 A vyòav služebník ten nádoby støíbrné a nádoby zlaté a odìv, dal Rebece; drahé také dary dal bratru jejímu a matce její. 54 Tedy jedli a pili, on i muži, kteøíž byli s ním, a zùstali tu pøes noc. Ráno pak když vstali, øekl: Propusꜜte mne ku pánu mému. 55 I odpovìdìl bratr její a matka: Nechaꜜ pozùstane dìveèka s námi za nìkterý den, aspoò za deset; potom pùjdeš. 56 On pak øekl jim: Nezdržujte mne, ponìvadž Hospodin šꜜastnou zpùsobil cestu mou; propusꜜtež mne, aꜜ jdu ku pánu svému. 57 I øekli: Zavolejme dìveèky a zeptejme se, co dí k tomu. 58 Tedy zavolali Rebeky, a øekli jí: Chceš-li jíti s mužem tímto? I øekla: Pùjdu. 59 A propouštìjíce Rebeku sestru svou a chovaèku její, služebníka také Abrahamova s muži jeho, 60 Požehnali Rebeky a mluvili jí: Sestro naše, ty buï v tisíce tisícù, a símì tvé dìdiènì obdrž brány nepøátel svých. 61 Tedy vstala Rebeka a dìveèky její, a vsedše na velbloudy, jely za mužem tím. A tak vzal služebník ten Rebeku, a odjel. 62 Izák pak šel, navracuje se od studnice Živého vidoucího mne; nebo bydlil v zemi polední. 63 A vyšel Izák k pøemyšlování na pole, když se chýlilo k veèerou; a pozdvih oèí svých, uzøel, an velbloudové jdou. 64 Pozdvihla také Rebeka oèí svých, a uzøevši Izáka, ssedla s velblouda. 65 (Nebo øekla byla služebníku: Kdo jest ten muž, kterýž jde po poli proti nám? Odpovìdìl služebník: To jest pán mùj.) I vzala rouchu, a pøistøela se. 66 Tedy vypravoval služebník Izákovi vše, což pùsobil. 67 I uvedl ji Izák do stanu Sáry matky své, a vzal Rebeku, a mìl ji za manželku, a miloval ji. I potìšil se Izák po smrti matky své.