32
Jákob pak odšel cestou svou, a potkali se s ním andìlé Boží. I øekl Jákob, když je vidìl: Vojsko Boží jest toto. A nazval jméno místa toho Mahanaim. Poslal pak Jákob posly pøed sebou k bratru svému Ezau, do zemì Seir, do kraje Idumejského. A pøikázal jim, øka: Takto povìzte pánu mému Ezau: Totoꜜ vzkazuje služebník tvùj Jákob: U Lábana jsem byl pohostinu, a zùstával až do tohoto èasu. A mám voly a osly, ovce, a služebníky i dìvky; a poslal jsem, abych se ohlásil pánu svému, a našel milost pøed oèima tvýma. I navrátili se poslové k Jákobovi, økouce: Pøišli jsme k bratru tvému Ezau, kterýž také jde proti tobì, a ètyøi sta mužù s ním. Jákob pak bál se velmi, a rmoutil se náramnì. Tedy rozdìlil lid, kterýž s sebou mìl, ovce také a voly, a velbloudy na dva houfy. Nebo øekl: Jestliže by pøišel Ezau k houfu jednomu, a pobil by jej, bude aspoò zadní houf zachován. I øekl Jákob: Bože otce mého Abrahama, a Bože otce mého Izáka, Hospodine, kterýž jsi mi øekl: Navraꜜ se do zemì své, a k pøíbuznosti své, a dobøe uèiním tobì, 10 Menší jsem všech milosrdenství a vší pravdy, kterouž jsi uèinil s služebníkem svým; nebo s holí svou pøešel jsem Jordán tento, nyní pak dva houfy mám. 11 Vytrhni mne, prosím, z ruky bratra mého, z ruky Ezau; nebꜜ se ho bojím, aby pøijda, nepohubil mne i matky s dìtmi. 12 Však jsi ty øekl: Dobøe uèiním tobì, a rozmnožím símì tvé jako písek moøský, kterýžto pro množství seèten býti nemùže. 13 I zùstal tu noci té; a vzal z toho, což bylo pøed rukama, poctu bratru svému Ezau: 14 Totiž dvì stì koz, a kozlù dvadceti, ovec dvì stì, a beranù dvadceti, 15 Velbloudù s mladými jich tøidceti, krav ètyøidceti, volù deset, oslic dvadceti, a oslátek deset. 16 A poruèil je služebníkùm svým, každé stádo obzvláštnì, a øekl služebníkùm svým: Jdìte pøede mnou, a stádo od stáda aꜜ jde opodál. 17 I poruèil pøednímu, øka: Když se potká s tebou Ezau bratr mùj, a optá se tebe, øka Èí jsi? a kam jdeš? a èí jest to stádo pøed tebou? 18 Øekneš: Jsem služebníka tvého Jákoba, a dar tento jest poslán pánu mému Ezau; a teï i sám jde za námi. 19 Poruèil také druhému i tøetímu, a všechnìm jdoucím za tìmi stády, øka: V táž slova mluvte k Ezau, když byste naò trefili. 20 A díte také: Aj, služebník tvùj Jákob za námi; nebo øekl: Ukrotím tváø jeho darem, kterýž jde pøede mnou, a potom uzøím tváø jeho; snad pøijme tváø mou. 21 A tak pøedšel dar pøed ním; on pak zùstal tu noc pøi houfu. 22 A vstav ještì v noci, vzal obì ženy své, a dvì dìvky své, a jedenácte synù svých, a pøešel pøes brod Jabok. 23 Vzav tedy je, pøepravil je pøes tu øeku; pøepravil také i vše, což mìl. 24 A zùstal Jákob sám; a tu zápasil s ním muž až do svitání. 25 A vida, že ho nepøemùže, obrazil jej v pøíhbí vrchní stehna jeho; i vyvinulo se pøíhbí stehna Jákobova, když zápasil s ním. 26 A øekl: Pusꜜ mne, nebꜜ zasvitává. I øekl: Nepustím tì, leè mi požehnáš. 27 I øekl jemu: Jaké jest jméno tvé? Odpovìdìl: Jákob. 28 I dí: Nebude více nazýváno jméno tvé toliko Jákob, ale také Izrael; nebo jsi stateènì zacházel s Bohem i lidmi, a pøemohls. 29 I otázal se Jákob, øka: Oznam, prosím, jméno své. Kterýžto odpovìdìl: Proè se ptáš na jméno mé? I dal mu tu požehnání. 30 Tedy nazval Jákob jméno místa toho Fanuel; nebo jsem prý vidìl Boha tváøí v tváø, a zachována jest duše má. 31 I vzešlo mu slunce, když pominul místa toho Fanuel, a kulhal na nohu svou. 32 Protož nejedí synové Izraelští až do tohoto dne té žily krátké, kteráž jest v vrchním pøíhbí stehna, proto že obrazil pøíhbí stehna Jákobova na žile krátké.