42
Vida pak Jákob, že by potrava byla v Egyptì, øekl synùm svým: Co hledíte jeden na druhého? I mluvil jim: Aj, slyšel jsem, že mají potravu v Egyptì; jdìte tam, a kupte nám odtud, abychom živi byli a nezemøeli. Tedy šlo deset bratrù Jozefových, aby nakoupili obilí v Egyptì. Ale Beniamina, bratra Jozefova, neposlal Jákob s bratøími jeho, nebo øekl: Aby se mu tam nìco zlého nepøihodilo. I šli synové Izraelovi spolu s jinými, aby kupovali; nebo byl hlad v zemi Kananejské. Jozef pak byl nejvyšší správce v zemi té; on prodával obilí všemu lidu zemì. Tedy pøišli bratøí Jozefovi, a sklánìli se pøed ním tváøí až k zemi. A uzøev Jozef bratøí své, poznal je; a ukázal se k nim jako cizí, a tvrdì mluvil k nim, øka jim: Odkud jste pøišli? I odpovìdìli: Z zemì Kananejské, abychom nakoupili potrav. Poznal, pravím, Jozef bratøí své, ale oni nepoznali ho. Tedy zpomenul Jozef na sny, kteréž mìl o nich, a øekl jim: Špehéøi jste, a pøišli jste, abyste shlédli nepevná místa zemì. 10 Kteøížto odpovìdìli jemu: Nikoli, pane mùj, ale služebníci tvoji pøišli, aby nakoupili pokrmù. 11 Všickni my synové jednoho muže jsme, upøímí jsme; nikdyꜜ jsou nebyli služebníci tvoji špehéøi. 12 Jimž zase øekl: Není tak, ale pøišli jste, abyste shlédli nepevná místa zemì. 13 Odpovìdìli oni: Dvanácte nás bratøí služebníkù tvých bylo, synù muže jednoho v zemi Kananejské; a aj, nejmladší s otcem naším nyní jest doma, a jednoho není. 14 I øekl jim Jozef: Toꜜ jest, což jsem mluvil vám, když jsem øekl: Špehéøi jste. 15 Touto vìcí zkušeni budete: Živꜜ jest Farao, že nevyjdete odsud, až pøijde sem bratr váš mladší. 16 Vyšlete z sebe jednoho, aꜜ vezma, pøivede bratra vašeho; vy pak u vìzení zùstaòte, a zkušena budou vaše slova, pravdu-li jste mluvili. Pakli nic, živꜜ jest Farao, že jste špehéøi. 17 Tedy dal je všecky spolu do vìzení za tøi dni. 18 Tøetího pak dne øekl jim Jozef: Toto uèiòte, abyste živi byli; neboꜜ já se bojím Boha. 19 Jste-li šlechetní muži, jeden bratr váš aꜜ jest ukován v žaláøi, v nìmž jste byli; vy pak jdìte, a odneste obilí k zapuzení hladu domù vašich. 20 Bratra pak svého mladšího pøivedete ke mnì; a pravdomluvná prokázána budou vaše slova, a nezemøete. Tedy uèinili tak. 21 I mluvil jeden k druhému: Jistì provinili jsme proti bratru svému. Nebo vidìli jsme ssoužení duše jeho, když nás pokornì prosil, a nevyslyšeli jsme ho; protož pøišlo na nás ssoužení toto. 22 Odpovìdìl pak jim Ruben, øka: Zdaliž jsem tehdy vám nepravil tìmito slovy: Nehøešte proti pacholeti. Ale neposlechli jste; proèež také krve jeho, hle, vyhledává se. 23 A nevìdìli oni, že by rozumìl Jozef; nebo skrze tlumaèe mluvil jim. 24 A odvrátiv se od nich, plakal. Potom navrátiv se k nim, mluvil s nimi, a vzav Simeona z nich, svázal ho pøed oèima jejich. 25 Pøikázal pak Jozef, aby naplnìni byli pytlové jejich obilím, a navráceny peníze jejich jednomu každému do pytle jeho, a aby dána jim byla potrava na cestu. I stalo se tak. 26 A vloživše obilí svá na osly své, odešli odtud. 27 A rozvázav jeden z nich pytel svùj, aby dal obrok oslu svému v hospodì, uzøel peníze své, kteréž byly na vrchu v pytli jeho. 28 I øekl bratøím svým: Navráceny jsou mi peníze mé, a aj, jsou v pytli mém. Tedy užasli se, a pøedìšeni jsouce, mluvili jeden k druhému: Což nám to uèinil Bùh? 29 Navrátivše se pak k Jákobovi otci svému do zemì Kananejské, vypravovali jemu všecko, co se jim pøihodilo, pravíce: 30 Muž ten, pán zemì, mluvil k nám tvrdì, a dal nás do vìzení, jako špehéøe zemì. 31 A øekli jsme jemu: Upøímí jsme, nikdy jsme nebyli špehéøi. 32 Dvanácte bylo nás bratøí, synù otce našeho, z nichž jednoho není, a mladší nyní jest s otcem naším v zemi Kananejské. 33 I øekl nám muž ten, pán zemì té: Po tomto poznám, že upøímí jste: Bratra vašeho jednoho zanechte u mne, a obilí k zapuzení hladu od domù vašich vezmouce, odejdìte. 34 A pøiveïte bratra svého mladšího ke mnì, abych poznal, že nejste špehéøi, ale upøímí; tehdy bratra vašeho vrátím vám, a budete moci v zemi této obchod vésti. 35 I stalo se, že, když vyprazdòovali pytle své, a aj, jeden každý mìl uzlík penìz svých v pytli svém. Vidouce pak oni i otec jejich uzlíky penìz svých, báli se. 36 I øekl jim Jákob otec jejich: Mne jste zbavili synù: Jozefa není, Simeona nemám, a Beniamina vezmete. Na mneꜜ jsou se tyto všecky vìci svalily. 37 Tedy øekl Ruben otci svému tìmito slovy: Dva syny mé zabí, jestliže ho nepøivedu zase k tobì; poruè ho v ruce mé, a já zase pøivedu ho k tobì. 38 I øekl: Nesstoupíꜜ syn mùj s vámi. Nebo bratr jeho umøel, a on sám pozùstal; a pøihodilo-li by se mu co zlého na té cestì, kterouž pùjdete, uvedli byste šediny mé s bolestí do hrobu.