49
Povolal pak Jákob synù svých, a øekl: Sejdìte se, a oznámím vám, co se s vámi díti bude potomních dnù. Shromažïte se a slyšte synové Jákobovi, poslyšte Izraele otce svého. Ruben, prvorozený mùj jsi ty, síla má, a poèátek moci mé, vyvýšenost dùstojenství a vyvýšenost síly. Prudce sbìhneš jako voda. Nebudeš vyvýšen, proto že jsi vstoupil na lùže otce svého; a jakž jsi poškvrnil postele mé, zmizelo vyvýšení tvé. Simeon a Léví bratøí, nástrojové nepravosti jsou v pøíbytcích jejich. Do tajné rady jejich nevcházej duše má, k shromáždìní jejich nepøipojuj se slávo má; nebo v prchlivosti své zbili muže, a svévolnì vyvrátili zed. Zloøeèená prchlivost jejich, nebo neustupná; i hnìv jejich, nebo zatvrdilý jest. Rozdìlím je v Jákobovi, a rozptýlím je v Izraeli. Judo, ty jsi, tebe chváliti budou bratøí tvoji; ruka tvá bude na šíji nepøátel tvých; klanìti se budou tobì synové otce tvého. Lvíèe Juda, z loupeže, synu mùj, vrátil jsi se; schýliv se, ležel jako lev a jako lvice; kdo zbudí ho? 10 Nebude odjata berla od Judy, ani vydavatel zákona od noh jeho, dokudž nepøijde Sílo; a k nìmu se shromáždí národové. 11 Uváže k vinnému kmenu osle své, a k výbornému kmenu oslátko oslice své. Práti bude u vínì roucho své, a v èerveném vínì odìv svùj. 12 Èervenìjších oèí bude nad víno, a zubù bìlejších nad mléko. 13 Zabulon bydliti bude na bøehu moøském, a na pøístavu lodí, a pomezí jeho až k Sidonu. 14 Izachar osel silný, ležící mezi dvìma bøemeny. 15 A vida odpoèinutí, že jest dobré, a zemi, že jest rozkošná, sehne rameno své k nošení, a dávati bude danì. 16 Dan souditi bude lid svùj, jako jedno z pokolení Izraelských. 17 Budeꜜ Dan jako had podlé cesty, jako had rohatý podlé stezky, štípaje kopyta konì, aby spadl jezdec jeho zpìt. 18 Spasení tvého oèekávám, ó Hospodine! 19 Gád, vojsko pøemùže jej, však on svítìzí potom. 20 Asser, tuèný bude pokrm jeho, a onꜜ vydávati bude rozkoše královské. 21 Neftalím jako laò vypuštìná, vydávaje výmluvnosti krásné. 22 Ratolest rostoucí Jozef, ratolest rostoucí podlé studnice; ratolesti vycházely nad zed. 23 Aèkoli hoøkostí naplnili jej, a støíleli na nìj, a v tajné nenávisti mìli ho støelci: 24 Však zùstalo v síle luèištì jeho, a zsilila se ramena rukou jeho z rukou mocného Jákobova; odkudž byl pastýø a kámen Izraelùv; 25 Od silného Boha, jemuž sloužil otec tvùj, kterýž spomáhá tobì, a od všemohoucího, kterýž požehná tobì požehnáními nebeskými s hùry, požehnáními propasti ležící hluboko, požehnáním prsù a života. 26 Požehnání otce tvého silnìjší budou nad požehnání pøedkù mých, až k konèinám pahrbkù vìèných; budou nad hlavou Jozefovou, a na vrchu hlavy Nazarejského mezi bratøími jeho. 27 Beniamin, vlk dravý, ráno bude jísti loupež, a veèer rozdìlí koøisti. 28 Všech tìchto pokolení Izraelských jest dvanácte; a to jest, což mluvil jim otec jejich; požehnal jim také, jednomu každému vedlé požehnání jeho požehnal. 29 A porouèeje jim, øekl: Já pøipojen budu k lidu svému; pochovejte mne s otci mými v jeskyni té, kteráž jest na poli Efrona Hetejského, 30 V jeskyni, kteráž jest na poli Machpelah, jenž jest naproti Mamre v zemi Kananejské, kterouž koupil Abraham spolu s polem tím od Efrona Hetejského k dìdiènému pohøbu. 31 Tam pochovali Abrahama a Sáru ženu jeho; tam pochovali Izáka a Rebeku ženu jeho; tam také pochovali Líu. 32 Koupeno pak bylo pole a jeskynì, kteráž na nìm, od synù Het. 33 A když pøestal Jákob pøikazovati synùm svým, složil nohy své na ložci a umøel; a pøipojen jest k lidu svému.