1 V úzkosti své ráno hledati mne budou: Poïte, a navraꜜme se k Hospodinu; nebo on uchvátil a zhojí nás, ubil a uvíže rány naše. 2 Obživí nás po dvou dnech, dne tøetího vzkøísí nás, a budeme živi pøed oblíèejem jeho, 3 Tak abychom znajíce Hospodina, více poznávati se snažovali; nebo jako jitøní svitání jest vycházení jeho, a pøijde nám jako déšꜜ jarní a podzimní na zemi. 4 Což mám èiniti s tebou, ó Efraime? Což mám èiniti s tebou, ó Judo, ano vaše dobrota jest jako oblak ranní, a jako rosa jitøní pomíjející? 5 Protož otesával jsem skrze proroky, zbil jsem je øeèmi úst svých, aby soudù tvých svìtlo vzešlo. 6 Nebo milosrdenství oblibuji a ne obìt, a známost Boha více než zápaly. 7 Ale oni smlouvu mou jako lidskou pøestoupili, a tu se mi zpronevìøili. 8 Galád mìsto èinitelù nepravosti, plné šlepìjí krvavých. 9 Rota pak knìžstva jsou jako lotøi, kteøíž na nìkoho èekají na cestì, kudyž se jde do Sichem; nebo zúmyslnou nešlechetnost páší. 10 V domì Izraelském vidím hroznou vìc: Tam smilstvím Efraimovým poškvròuje se Izrael. 11 Ano i u tebe, ó Judo, vsadil rouby, když jsem já zase vedl zajatý lid svùj.