7
Když léèím Izraele, tedy zjevuje se nepravost Efraimova a zlosti Samaøské; nebo provodí faleš. Vnitø zlodìjství, a vnì provozují loupežnictví. Aniž na to pomýšlejí v srdci svém, že na všecku nešlechetnost jejich pamatují; již je obklièují skutkové jejich, a pøed mým oblíèejem jsou. Nešlechetností svou obveselují krále, a klamy svými knížata. Všickni napoøád cizoloží, podobni jsouce peci zanícené od pekaøe, kterýž pøestává bdíti, jen ažby zadìlané tìsto zkynulo. V den krále našeho k nemoci jej pøivodí knížata láhvicí vína; vztahuje ruku svou s posmìvaèi. Nebo pøiložili k úkladùm svým srdce své podobné peci; celou noc spí pekaø jejich, v jitøe hoøí jako plamen ohnì. Všickni napoøád rozpáleni jsou jako pec, a zžírají soudce své; všickni králové jejich padají, aniž kdo z nich volá ke mnì. Efraim s národy smísil se, Efraim bude chléb podpopelný neobrácený. Cizozemci zžírají sílu jeho, aèkoli on toho nezná; i šedinami prokvítaje, však vždy toho nezná. 10 A aèkoli pýcha Izraelova svìdèí vùèi proti nìmu, však se nenavracují k Hospodinu Bohu svému, aniž ho hledají s tím se vším. 11 A Efraim jest jako holubice hloupá bez srdce; k Egyptskému králi volají, k Assyrskému se utíkají. 12 Když odejdou, roztáhnu na nì sítku svou, a jako ptactvo nebeské pøitrhnu je; kárati je budu tak, jakž slýcháno bylo o tom v shromáždìní jejich. 13 Bìda jim, že jsou pobìhli mne. Zpuštìní na nì, proto že se mi zpronevìøili, ješto jsem já je vykoupil, ale oni mluvili proti mnì lži. 14 Aniž volají ke mnì z srdce svého, když kvílí na ložcích svých, a když pro obilé a mest shromažïujíce se, obracejí se ke mnì, 15 Ješto já potrestav, posiloval jsem ramen jejich, ale oni proti mnì zlé vymýšlejí. 16 Navracujíꜜ se, ale ne k Nejvyššímu, jsou jako luèištì omylné, padají od meèe knížata jejich, od rozhnìvání jazyka jejich, což jim ku posmìchu jest v zemi Egyptské.